Komule Davidova (Buddleia Davidi) pochází z Číny. V příhodných podmínkách dobře roste, na volném prostoru až do výšky tří metrů, ale v zápoji jiných keřů to může být až pět metrů. Strnule vzpřímené výhony se na koncích ohýbají pod tíhou mohutných i 30 cm dlouhých květních lat. Listy jsou vstřícné, dlouhé až 20 cm.

Komule Davidova kvete od konce července do září. Sladký nektar kvítků nasytí motýly, ale i včely a čmeláky. Základní barva u původního, v přírodě rostoucího druhu bývá fialová, ale vyšlechtěné odrůdy jsou také bílé, červenofialové, modrofialové, tmavě fialové nebo růžové. Mrazům nejlépe odolávají fialové nebo bílé komule a všechny květy bez rozdílu barvy výrazně a krásně voní. Tyto krásné keře mají jisté nároky na pěstování, ale netrpí žádnými chorobami ani škůdci.

Pěstování

  • Keř vyžaduje teplou polohu na slunci nebo v lehkém polostínu. Při větším zastínění více zmrzá. Není vhodné zkoušet ho vysazovat do nadmořské výšky přes 500 m a do mrazových kotlin.
  • Půda je nejlepší humózní, dobře zásobená živinami včetně vápníku. Vysloveně nevhodná je těžká, jílovitá, sléhavá zemina.
  • Místo vyhovuje vlhčí, i když tato komule snáší i suchá období.

Výsadba

Tento okrasný keř je vysloveně vhodný pro solitérní výsadby, případně do malých skupin, kde bude mít každá komule jinou barvu. Minimální vzdálenost mezi nimi by měla být 1,5 m. Mezi jinými keři, zejména vyššími, se rostliny pohledově ztrácejí, vytahují se do výšky a často pak celé zmrznou. Keře můžeme vysazovat i do trávníku před tmavé jehličnany nebo do rohu zahrady ke zdi. Pro výsadbu je určitě nejlepší jaro, vždy ale kupujeme kontejnerované rostliny. Kořenový systém nesahá příliš do hloubky, takže je možné mladé rostliny přesazovat „z půdy do půdy“, u starších rostlin to už bývá obtížné, proto je raději rozmnožíme řízky.

Prořezávka

Pokud koncem léta odstraníme první odkvetlé květní laty, výhony se narovnají a na keři pak lépe vyniknou drobnější pozdější květenství. Na podzim dlouhé výhony zkracujeme jen tak, aby se v zimě nepolámaly.

Zásadní význam má každoroční jarní radikální řez, kdy odstraníme většinu nadzemní části keře – ponecháme výhony dlouhé jen asi 30 cm. Jedině tak bude mít keř v kořenovém krčku dostatek pupenů, z nichž vyraší. Pokud větve namrznou, což se u nás stává poměrně často, rostlina velmi dobře zregeneruje. Je nutno počítat s tím, že keře raší pozdě, ale výhony pak rostou velmi rychle. Můžeme je i zaštípnout, aby se případně při silném větru celé nevylomily. Kvetení se sice zásahem trochu oddálí, ale zlepší se vzhled keře, který jinak působí poněkud neuspořádaně. Protože tento druh (na rozdíl od komule střídavolisté) kvete na letorostech, ani namrzání neovlivňuje bohatost kvetení. Občas je nutno přikročit i k radikálnímu řezu silných větví, obvykle pilkou, neboť dřevo je tvrdé.

Ochrana před mrazem

Komule Davidova potřebuje zimní ochranu. Ke keřům navezeme alespoň 20 cm vysokou hromádku kompostu, která by při obvyklém průběhu zimy měla zabránit zničení oček na kořenovém krčku. Neškodí ovšem přidat ještě listí a zabezpečit je proti rozlétnutí netkanou textilií. Pouhé přihrnutí půdy obnaží z boku kořeny a může způsobit, že rostlina umrzne (proto také není vhodné podzimní hluboké rytí).

Řízkování a množení semeny

Komuli lze snadno množit bylinnými řízky, u nichž asi o polovinu zkrátíme čepele velkých listů. Druh tvoří klíčivá semena, někdy se na zahradě i sám vysemeňuje (zplanělé komule můžeme vidět třeba v Rakousku u Dunaje). Problém však je, že semenáčky nezachovávají barvu a jsou proměnlivé