Ačkoliv je růže vznešenost sama, rozhodně není nesnášenlivá. Právě naopak, velmi ráda se přátelí s celou řadou jiných rostlin. Odborně tomu říkáme tolerantní rostlina. U růží je tolerance dána především tím, že koření velmi hluboko (i několik metrů), proto jí nekonkurují kořeny většiny zahradních rostlin, jako jsou třeba okrasné trávy, trvalky i menší dřeviny. Růže si vodu a živiny vždycky najde. Má vcelku průměrné nároky na půdu, tedy shodné s běžnými zahradními rostlinami. Nejšťastnější bude v propustné, lehčí písčitojílovité zemině s dostatkem živin i vláhy. Má ráda slunce až polostín. Při sesazování ale musíme respektovat vzdálenosti podle konečné velikosti jak růží, tak i doprovodných rostlin. Pokud je moc nahustíme, může nastat problém s nedostatkem světla nebo vlhkostí, což zvýší riziko nemocí.

Jak kombinujeme

Nejvzácnější „nerůžová“ barva v zahradě je modrá. Tu nám nabízí ostrožky, kakosty, levandule nebo zvonky. Spolu s bílou růží docílíme chladivé a elegantní kompozice. Vynikající je i komplementární barevné spojení modré a oranžové nebo žluté. Ale neomezujme se jen modrým kontrastem, využijme i kombinací tón v tónu – například s pomocí plaménky, která se vyskytuje v široké škále podobných barev jako růže. Spoustu kombinací nabízí i třapatky, které se dnes vyskytují v krásných a moderních barvách. Zjemnění kompozice docílíme podsazením nižšími trvalkami, které mají jemnou texturu: drobná kvítka na tenkých výhonech; typické jsou šater a levandule.

Podobně působí i okrasné traviny, které jsou ozdobné listem i květem a vnášejí do kompozice dynamiku, když zafouká vítr. Samostatnou kapitolou je využití stálezelených, nejlépe stříhaných dřevin, které zajistí na záhonu strukturu a řád, a to i v období, kdy růže nekvetou (v zimě a časně na jaře). Králem je zde buxus, ale do větších výsadeb této oblíbené dřeviny je riskantní se pouštět, protože ho nyní napadají housenky zavíječe zimostrázového. Nahradí ho například zakrslé cesmíny nebo tisy.