Oleandry jsou stálezelené, krásně kvetoucí keře až menší stromy. V přírodě mohou dosahovat až čtyřmetrové výšky. Větve a výhony mají prutovité, listy jsou úzké, dlouhé 10–15cm, lesklé, kožovité. Na koncích výhonů vykvétají krásné, vonné květy v bohatých květenstvích. Jsou doma ve Středomoří a v subtropických oblastech Asie.

Oleandry přírodní i šlechtěné

Původní botanické druhy jsou pouze tři, dnes však je pěstováno množství kultivarů a na mnoha místech světa rostou volně v přírodě „zdivočelé“ populace těchto rostlin.

  • Nejznámější a nejčastěji pěstovaný planý druh oleandr obecný (Nerium oleander) má květy jednoduché, růžové, velké kolem 3 cm.
  • U vyšlechtěných rostlin najdeme květy různých barev od růžové, přes lososovou, světle červenou až tmavě rudou, žlutou, krémovou i jasně bílou. Květy jsou jak jednoduché, tak plné a mohou dosahovat velikosti kolem 9 cm.
  • Některé kultivary mají i okrasné, panašované (žluto či bělozelené) listy, takže jsou dekorativní i mimo období květu.

Pozor na otravu!

Pokud se v domě a na zahradě pohybují malé děti, musí být oleandry zcela z jejich dosahu, nebo jejich pěstování raději dočasně oželte.

Oleandry jsou nejen krásné, ale mohou být i nebezpečné – jsou totiž prudce jedovaté. Obsahují různé glykosidy (např. oleandrin, adinerin, folinerin a další). Tyto látky mají podobné účinky jako glykosidy známého náprstníku (Digitalis). Jedovaté jsou všechny části rostliny, včetně květů, ale největší koncentrace účinných látek je v listech. Mírná otrava se projeví nevolností, požití většího množství listů nebo květů může skončit smrtí! Při pěstování je třeba dávat pozor hlavně na děti.

Všechny části těla oleandru při poranění roní slizkou šťávu. Již od starověku se odvary z květů a listů používaly jako jedy. Jsou známé i případy, že se lidé přiotrávili, když třeba opékali maso na prutech z oleandru (tak se údajně ve starém Římě otrávila téměř polovina vojenské jednotky na válečném tažení). Na opékání si z nich proto pruty nepřipravujte! Jedy oleandru se však využívají i v medicíně, hlavně k povzbuzení srdeční činnosti (podobně jako Digitalis), přidávají se i do močopudných prostředků.

Pěstování oleandru

Oleandry jsou poměrně nenáročné rostliny. Při pěstování vycházíme z podmínek, na jaké jsou rostliny zvyklé v přírodě – to znamená, že je pěstujeme na slunných místech s dostatkem vláhy v době vegetace.

V domovině oleandrů často letní teplota vystoupí nad 30 °C, v zimě se pohybuje průměrně kolem 2–8 °C. Krátkodobě snesou i teploty klesající až k –10 °C. Mrazíky sice většinou poškodí mladé výhony, které potom odumírají, avšak rostliny spolehlivě obráží ze staršího dřeva, nebo tvoří nové výhony od kořenů. Dlohodobé mrazy však nepřežijí.

  • V našich podmínkách pěstujeme oleandry ve větších nádobách s dobrou drenáží.
  • Daří se jim v hlinitopísčité půdě s přídavkem rašeliny (nejlépe kompostová zemina, písek a rašelina v poměru 2:1:1).
  • Mladé rostliny (asi do věku 4 let) přesazujeme nejlépe každý rok, vždy do o něco většího květináče, starší rostliny jednou za 3–4 roky. U takových rostlin zkrátíme kořeny asi o třetinu a zasadíme je do původní nádoby s novým substrátem.
  • Od jara do podzimu se rostlinám daří nejlépe venku na chráněném místě na zahradě nebo na terase, vhodné je pěstovat oleandry pod pergolou krytou průhlednou stříškou. Jejich květy jsou totiž náchylné na vlhkost a při dlouhotrvajících deštích hnědnou, plesnivějí a opadávají.
  • Na vláhu a výživu jsou oleandry náročné, hlavně v době květu. Substrát bychom měli udržovat stále vlhký.
  • Hnojit musíme pravidelně každý týden hnojivy pro okrasné kvetoucí dřeviny.
  • Oleandry zimujeme na velmi světlém místě třeba na zaskleném balkonu nebo v chladné chodbě při teplotě mezi 5–10 °C.¨

Řez a množení

Oleandry kvetou na koncích nových výhonů. Proto staré přerostlé větve na podzim seřízneme asi o třetinu až o polovinu. Během zimy vyrazí nové výhony, které začnou na jaře rychle dorůstat a v létě se na nich již dočkáme bohaté násady květů.

Polodřevité části odříznutých výhonů můžeme použít k množení:

  • Z výhonů nařežeme z nich asi 10–15cm dlouhé řízky, které zasadíme do směsi rašeliny s pískem 1:1.
  • Překryjeme je igelitovým sáčkem (kvůli udržení vyšší vzdušné vlhkosti) a umístíme je do světlé místnosti s teplotami mezi 15–20 °C.
  • Substrát udržujeme stále mírně vlhký. Řízky můžeme nechat zakořenit i ve vodě.
  • Rostliny zakoření asi za 4–5 týdnů.