Není líčidlo jako líčidlo

Pokud už vám líčidlo na zahradě roste, nemusíte jej hned likvidovat. Dodá totiž zelené oáze u vašeho domu šmrnc - oživí ho neobvyklými květenstvími, která koncem léta dozrají ve výrazně zbarvené plody, respektive souplodí. V rámci čeledi líčidlovitých (Phytolaccaceae) rozlišují botanici něco málo přes 30 druhů rostlin (jak bylin, tak keřů).

U nás však nejčastěji rostou dva druhy líčidel – jedlé (vyskytuje se u nás častěji) a americké. Ať už pěstujete líčidlo jedlé nebo americké, buďte více než obezřetní, pokud se v zahradě pohybují děti. Konzumace syrových plodů by právě u nich mohla vyvolat zdravotní obtíže.

Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta) pochází z jihovýchodní Asie, čeští zahrádkáři jej znají asi osmdesát let. Pravděpodobně jste se s ním již setkali - po Evropě se v posledních letech totiž masivněji šíří a druhotně zplaňuje. Jeho hroznovitá květenství tvoří množství bílých kvítků a jsou opravdu nepřehlédnutelná. Keř může dorůstat až dva metry výšky, ale obvykle bývá v našich podmínkách nižší.

Líčidlo jedlé dobře prosperuje jak na přímém světle, tak i v polostínu. Exoticky vyhlížející rostlina se vám za správnou péči odvděčí temně rudými plody připomínající moruše či ostružiny. Jsou srostlé z osmi peckoviček a jejich charakteristickým znakem je zvrásněný povrch. I přes svůj název je líčidlo jedlé (vzhledem k vyššímu obsahu toxických látek - saponinů) řazeno mezi mírně jedovaté rostliny. Nicméně v plodech (vyjma semen) se saponiny takřka nenacházejí. Pokud tedy dostanete nápad smlsnout si na šťavnatých tmavých bobulích, můžete jich pár ochutnat (neměli byste to však přehánět). Plody se v minulosti využívaly také k barvení likérů nebo textilií.

Líčidlo americké (Phytolacca americana) je vytrvalá bylina až polokeř. Jeho květenství rostou obvykle svěšeně. Neplatí to však stoprocentně: varieta Phytolacca americana var. rigida má květenství přímé. Plodenství nemají tak vrásčitý povrch jako líčidlo jedlé. Spíše než ostružinu připomínají malé borůvky.

Jak napovídá název, tento druh pochází z amerického kontinentu. Indiáni plody a semena líčidla žvýkali a využívali je nejen jako prostředek úlevy od artritických bolestí kloubů, ale i jako poněkud drastické projímadlo (doporučujeme nezkoušet!). Vědecké výzkumy potvrdily, že líčidlo americké obsahuje mnohem vyšší koncentraci saponinů než líčidlo jedlé. Výrazně toxické saponiny jsou obsaženy ve všech nadzemních i podzemních částech rostliny s výjimkou plodů, kde je jejich podíl (kromě semen) zanedbatelný. Šťáva ze zralých plodů se podobně jako u líčidla jedlého používá jako barvivo, v minulosti sloužila také jako surovina pro výrobu červeného inkoustu. I pod hrozbou vysokých pokut se jím přibarvovalo červené víno.