Mahónie jsou nízké až středně vysoké keře (vysoké 60-150cm, široké 100-180 cm). Listy mahonií jsou lichozpeřené, stálezelené, na okrajích pichlavé až ostnitě zubaté. Na podzim se listy často zbarvují do červena až téměř dohněda, zachovávají si však svůj tvar. Květy mají mahon oboupohlavné, výrazně žluté. Plody jsou modré bobule, na rozdíl od ostatních částí rostliny jen mírně jedovaté. Nejčastěji pěstovaná je u nás velmi dekorativní mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium).

Půdopokryvné keře do stinných koutů a pod stromy

Vzhledem k poléhavému keřovitému růstu jsou mahony velmi vhodné jako podrostové keře v rozsáhlejších výsadbách vyšších stromů nebo na stinnějších místech zahrad, kde je můžeme využít i jako půdopokryvné rostliny. Velmi zajímavě působí, pokud je vysadíme před skupinou vyšších stromů či keřů, nebo naopak jako pozadí pro záhony stínomilných trvalek či letniček.

Pěstování

Mahony rostou v přírodě převážně na pohostinných až stinných stanovištích v lesích a hájích a z toho vycházíme i při jejich pěstování. Svědčí jim pohostinné či stinné místo, na slunečním úpalu neprospívají. Nároky mají velmi podobné jako cesmíny.

  • Potřebují propustnou, na živiny bohatou a stále přiměřeně vlhkou půdu s neutrální reakcí.
  • Pokud je půda dostatečně výživná, hnojení není nutné, jinak hnojíme v sezóně asi jednou za tři týdny hnojivy určenými pro okrasné listnaté dřeviny.
  • Řez snášejí velmi dobře, pravidelných zastřiháváním je proto lze snadno tvarovat a udržet v požadované velikosti.
  • Množíme je předevím vegetativně, nejčastěji řízkováním či hřížením. Nové sazenice je možné získat i z odkopků od rozrostlejších keřů.
  • Proti mrazu jsou mahony odolné, avšak vzhledem k tomu, že se jedná o stálezelené dřeviny, které vodu odpařují i v zimě, mnohdy přes zimu uschnou. Je proto vhodné je při oblevě zalít.