Zatímco lekníny, blatouchy, orobince, puškvorce, stulíky, irisy a rdesna není třeba milovníkům zahradních jezírek představovat, existuje dlouhá řada vodních rostlin, které poněkud neprávem zůstávají opomenuty.

Ponechejme dnes stranou všeobecně známé vodní rostliny a věnujme se těm, které mají rovněž co nabídnout, ale nedostaly se do širokého povědomí. Některé upoutají krásou svých květů, jiné zajímavou strukturou listů a další schopností přilákat pohledy i k bažinné zóně.

Azolka karolínská

Jednotlivé rostlinky azolky karolínské (Azolla caroliniana) jsou velmi malé, rychle se však rozrůstají a díky tomu jsou v jezírku dobře vidět. Ve skupinkách plave na hladině a vypadá jako půvabné drobné kapradí. Většina azolek mívá čistě zelenou barvu, zatímco některé mají zbarvení do červena.

Batolec obecný

Šedozelené mírně ochmýřené listové růžice jsou pro tuto typickou plovoucí rostlinu charakteristické. Batolec obecný (Pistia stratiotes) plave na hladině. Bohužel, ač krásné, nejsou tyto rostliny mrazuvzdorné, a tak musí od října do května přezimovat uvnitř, mimo jezírko. Problematické je i jejich zimní umístění na místech s nedostatkem světla.

Kalatka dvouklasá

Oválné listy kalatky dvouklasé (Aponogeton distachyos) plavou na hladině podobně jako listy leknínu. Nad nimi vyčnívají po vanilce vonící žluté kvítky. Rostlina vyrůstá z hloubky cca 30 cm. Vysazuje se buďto do koše nebo přímo do zeminy na dně jezírka. Přezimování v jezírku je v našich podmínkách nejisté. Je tedy vhodnější rostlinu vyjmout.

Marsilka Drummondova

Půvabnému čtyřlístku se daří jak ve vodě, tak u kraje jezírka nebo v bahenní vlhké zóně. Rozrůstá se dlouhými plazivými oddenky. Čím hlouběji je rostlina vysazena, tím vyšší naroste. Dosahuje tak výšky od 5-30 cm. Samostatná marsilka (Marsilea drummondii) velmi pěkně působí i v malém jezírku vytvořením z nádoby.

Skřípina jezerní

I když jsou skřípiny velmi podobné travám, řadí se do čeledi šáchorovitých. Charakterizuje ji velká přizpůsobivost hloubce vody. V červenci a srpnu rozkvétá skřípina jezerní (Scirpus lacustris) drobnými hnědými kvítky pod vrcholem oblých stébel. Jsou to rostliny mohutné často dosahující výšky mezi 100-200 cm.

Řezan pilolistý

Tato rostlina má podobu plovoucí růžice listů. V zahradních jezírcích je velmi cenná, neboť z vody využívá živiny, a tak udržuje vodu čistou. Současně jí dodává velké množství kyslíku.

V průběhu léta se na rostlině rozvinou bílé květy. Množí se tak, že na jaře uvolní ze šlahounů malé nové rostlinky. Pro jedno jezírko postačí 2 exempláře řezanu pilolistého (Stratiotes aloides). Na zimu není třeba rostliny vyjímat z jezírka, klesnou ke dnu a tam přezimují ve formě pupenu.

Šípatka střelolistá

Šípatkám obecně nejvíce vyhovují mělké vody do 50 cm. Při výsadbě do větších hloubek méně kvetou anebo nekvetou vůbec. Na jedné rostlině můžeme pozorovat vývoj odlišných druhů listů. Šípatky střelolisté (Saggitaria sagittifolia) v našich podmínkách dobře přezimují, jsou to přizpůsobivé druhy. Poměrně hojně se množí hlízkami nebo plazivými odnožemi. Květy obou pohlaví vyrůstají na téže rostlině. Ostře střelovité listy vynořené nad hladinu daly těmto rostlinám příznačný název šípatky.

Ďáblík bahení

Ďáblík bahenní (Calla palustris) je rostlinou celkem nenáročnou dosahuje výšky 15 - 30 cm. Ideální je pro něj mělká prohřátá voda. Vysazuje se buďto do mělkých bazénků nebo do kapsy v boku nádrže. Hloubka vody by na místě neměla přesáhnout 20 cm.