Zahrádka na jílu

Těžká, jílovitá půda v sobě zadržuje velké množství vody. To je stav, který je pro většinu rostlin nežádoucí. Vlivem přemokření dochází k zahnívání kořenového systému a úhynu všeho, co zde vysadíte. Zdaleka nejhorší situace nastává v místech, která jsou blízko potůčku nebo prameništím. Z takto problematické struktury musíte nejprve odvést přebytečnou vlhkost a to několika různými způsoby:

  • rýhy – snadno je vykopeme a voda může z pozemku odtékat
  • drenážní systém – řešení, které je dražší, ale účinné. Voda odteče trubicemi do koryta potoka, aniž bychom na ploše museli hloubit rýhy. Stavbu drenáže provedeme svépomocí nebo požádáme odbornou firmu, která celý systém vystaví na zakázku.

Velmi důležitou roli sehrává na pěstebních plochách také zodpovědná péče o půdu. Jílovitou půdu nejlépe zpracujte do hloubky. Rotační nožový kypřič nebo malotraktor s orebním pluhem jsou vítaní pomocníci na rozlehlejších pozemcích s větším podílem obdělávaných ploch v budoucnu. Na menší plochu vyražte s rýčem a půdu pořádně proryjte.

Při prvotním zpracování přidejte větší množství písku, dřevěného uhlí a perlitu. Tyto komponenty zajistí prvotní zúrodnění. Zelené hnojení ve formě vysetí, následného posekání a zapravení do půdy je dalším vhodným krokem. Pro tento účel využijte hořčici, řepku, měsíček, vikev, svazenku nebo žito. Zúrodňovací efekt má také přídavek velkého množství kompostu a kravského hnoje. Kompost zapravte mělce do půdy, hnůj musíte zarýt nebo zaorat. Vlastnosti jílovité půdy nejsou pouze negativní, velkou předostí je výborná schopnost zadržování živin.

Na jaře zde zasaďte brambory a luštěniny. Brambory celkově velmi zlepšují půdní kondici. Je to v důsledku časté práce s půdou. Tím dochází k jejímu provzdušnění a řádnému promíchání. Hrách nebo fazole přidají půdě dusíkaté sloučeniny - po odplození je nevyhazujte na kompost, ale rozsekejte a zaryjte.

Triky pro zvýšení půdní úrodnosti

I na úrodných půdách můžete občas dosáhnout malých výnosů. Ty nemusí souviset s její bonitou. Nejčastější příčiny nízké úrody:

  • nesprávné střídání plodin
  • špatná výživa
  • umístění zahrádky na větrném místě, popř. ve svažitém terénu - dochází k erozi půdy, a to jak působením srážek, tak větru

K dosažení vysokých výnosů napomůže plánování. Řádně provedený osevní nebo osazovací plán je zárukou, že nedojde k jednostrannému vyčerpání půdy. Ponechávejte si i plány z minulých let a porovnávejte je mezi sebou. Je to vhodné například tehdy, když netušíte, na kterých záhonech jste pěstovali v minulosti jahody. Jejich zasazením na místo, kde ještě neplodily, pomůžete k velké úrodě. Stejně tak je zasaďte například tam, kde jste měli rané brambory nebo česnek.

Kromě střídání každoročně zryjte veškeré pěstební plochy, obohaťte je o další organické hmoty - trávu, listí, kompost nebo hnůj. Ale pozor, přídavek hnoje není vhodný tam, kde plánujete vysadit česnek nebo cibuli. Ke zvýšení úrodnosti půdy napomáhá také mulčování. Pomáhá zadržovat vlhkost v době déletrvajícího sucha a brání vyplavování živin při prudkých deštích. Pro mulčování se nejčastěji používá nadrobno pokosená tráva, sláma nebo roztřepaný chlévský hnůj. Přímým kontaktem s půdou dochází k postupnému rozkládání a předávání živin. Díky práci žížal a půdních mikroorganismů se vrchní vrstva půdy udržuje velmi dobrém stavu.

Stop těžké technice!

Pokud je to možné, zamezte pohybu těžké techniky po zahradě. Zapracování živin do půdy je vhodné provádět do hloubky přibližně dvacet centimetrů, na což stačí lehký čtvrttunový traktůrek s jednou osou, řízený ručně. Orba velkým traktorem představuje otočení půdy do jednou takové hloubky. Vlivem toho na povrch dostanete neúrodnou, kamenitou nebo jílovitou strukturu, kterou budete zúrodňovat minimálně pět let. Navíc uježděním dojde k udusání půdy, následné prokypření je tedy nutností.