Na svět často přicházejí ve dvou generacích, první vylétá na počátku léta. Spatříme je mnohem vzácněji než motýly denní, když je přivábí umělé světlo. Někdy je zmate a oslní tak, že mohou i zahynout, pokud je horké. (Můžeme je uchránit pomocí síťky kolem světel.) Při pozorném prohlížení kmenů stromů je někdy objevíme i ve dne, jak odpočívají, dokonale masovaní na kůře. Také jejich housenky můžeme na zahradě i v přírodě objevit. Než se zakuklí a promění v motýla, rostou, svlékají se a často mění i barvu. Mnohdy se jedná o tvory fantastického vzhledu!

Velcí, ale lehcí jako noční vítr

Martináč hrušňový (Saturnia pyri) je největším nočním motýlem celé Evropy. Rozpětí jeho zdobných sametových křídel může dosáhnout až 16 cm! Díky jeho velikosti a prudkému letu si jej zvečera můžeme splést s netopýrem. Spatřit tohoto silně ohroženého teplomilného motýla však můžeme jen na jižní Moravě. Housenky se živí listím ovocných stromů, ale také jilmů a jasanů.

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) má v rozpětí křídel rovněž úctyhodných 12 cm. Impozantní motýl, proslavený kresbou připomínající lidskou lebku, dovede nahlas pištět, jeho housenky pro změnu vržou kusadly. V létě našeho největšího lišaje můžeme spatřit, mrazivé zimy však nepřežije. Pokud se vylíhne včas, odletí na jih Evropy a na jaře se může vrátit. Až 15 cm velké housenky se nejraději živí lilkovitými rostlinami včetně brambor či rajčat (velké škody však nezpůsobují), kuklí se hluboko pod zemí.

Lišaj šeříkový (Sphinx ligustri) je rovněž obdařen velkými sametovými křídly s rozpětím 12 cm. Zbarvení prvního páru dokonale imituje kůru, když však motýl chce, odhalí druhý, barevnější pár. Za vlahých jarních a letních večerů jej můžeme poměrně často spatřit, jak s hlubokým bzučením navštěvuje květy dřevin i bylin. Housenka, která během života mění svůj vzhled a kulí se v zemi, má ráda pámelník, šeřík, zlatici, tavolník či ptačí bob. Lišaj šeříkový proto vajíčka klade i na živé ploty.

Lišaj dubový (Marumba quercus), vzácný, teplomilný noční motýl s rozpětím křídel až 10 cm, miluje suché, prohřáté doubravy. Jeho proměnlivě zbarvená křídla napodobují suché listy dubu, housenky se dubovým listím živí.

Barevné “můry” a jejich podivuhodné housenky

Lišaj kyprejový (Deilephila porcellus) má křídla zčásti zdobená mezi nočními motýli zcela nezvyklou růžovou barvou. Večer a v noci poletuje nad loukami a saje nektar ze silenek a hadince. Housenky se živí kyprejem, vrbkami a svízelem. Když se cítí ohroženy, výhružně kývají přední části těla, která díky kresbě připomíná hadí hlavu.

Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) je rovněž krásně barevný, ale v pestré luční vegetaci zároveň dobře maskovaný. Hbitě létá při okrajích lesů, nad pasekami i zahradami, neboť aerodynamický tvar křídel i těla mu zaručuje skvělé letové schopnosti. Housenky se živí svízelem, vrbkami, netýkavkou a vzácně i révou vinnou. Podobně jako housenky lišaje kyprejového mají na hlavě i těle zajímavou kresbu připomínající velké oči, které mohou odradit predátory.

Štětconoš ořechový (Dasychira pudibunda) se líhne z těch nejchlupatějších housenek, jaké si lze představit. Živí se listím listnatých stromů včetně ovocných (housenky pojídající listy obvykle nepůsobí velké škody, ovšem přemnožený štětconoš může stromy zcela odlistit). Nenápadní motýli přes den odpočívají na kůře stromu s nataženýma předníma nohama, které jsou rovněž huňaté, pokryté bílými chloupky.

Lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae), vzácný a chráněný, krásně zbarvený a dokonale aerodynamický motýl má rád večery na vyhřátých, suchých loukách a pastvinách, kde hledá pryšce chvojku. Pouze tato rostlina chutná jeho podivuhodně zbarveným a tvarovaným housenkám, které se při ohrožení brání vyvrhováním potravy.

Lišaj lipový (Mimas tiliae) k nám často přilétá za světlem, protože je hojným obyvatelem zahrad, parků a lipových alejí. Dokonale masované housenky, živící se listím listnatých stromů, se schovávají na rubu listů a blízko nich se poté i kuklí.