Okrasné rostliny s obřími listy: katalpa, rodgersie, barota, podražec, bohyška

Přemýšlíte, jak a čím osázet zahradu, aby vypadala zajímavě, svěže či jinak než ty okolní? Stromy, trvaly a liány s velkými, dekorativními listy prokáží skvělé služby.

Rostliny s velkými listy představují v zahradní kompozici zvláštní prvek, přinášejí oživení s nádechem exotiky. Tyto druhy pocházejí nejčastěji z tropických oblastí světa, a proto preferují polostín, ale najdou se i výjimky. Zajímavé exempláře s velkými listy objevíme mezi trvalkami, keři, stromy i popínavými dřevinami.

Rodgersie

Tyto vytrvalé, u nás poměrně málo známé byliny pocházejí z Číny a z Japonska. Ačkoliv jsou to vzhledově velice exotické rostliny, nemusíme se jejich pěstování bát. Jsou totiž plně mrazuvzdorné a nehrozí tedy nebezpečí zimního úhynu.

Rodgersie obecně preferují přistíněná stanoviště a vlhčí půdu. Nejlépe vyniknou kolem potůčků a jezírek.
Půdu jim dopřejeme humózní, výživnou s přídavkem rašeliny.
Vysadíme je raději na místo chráněné před silnějším větrem, který by mohl poškodit listy.

K atraktivním druhům patří Rodgersia aesculifolia, Rodgersia pinnata a Rodgersia tabularis (nověji zařazovaná do rodu Astilboides jako A. tabularis).

Bohyška

Bohyška (Hosta, starší název funkie) je dobře známou trvalkou okrasnou listem. Nabídka je veliká a můžeme vybírat z nepřeberné škály druhů a kultivarů. K tradičně oblíbeným patří ty žlutě a bíle panašované. Některé kultivary jsou i speciálně šlechtěny na velikost listů. Opravdovými giganty jsou ‘American Icon‘, ‘Jolly Green Giant‘, ‘Big Mama‘, ‘Mr. Big‘ a další.

Pěstební nároky bohyšek jsou podobné jako u rodgersií, to znamená, že preferují polostinné stanoviště s kvalitní hlubokou zeminou. Jsou však o něco tolerantnější k suchu, ale při pravidelné zálivce budou vypadat lépe. Jsou také plně mrazuvzdorné. Velice pěkně na zahradě vypadají partie tvořené pouze bohyškami, kdy vysadíme skupiny s různou strukturou, barvou a velikostí listů. Bohyšky kvetou většinou fialově nebo bíle, ale platí pro ně, že listy jsou dekorativnější než květy.

Katalpa

Katalpy pocházejí z teplých oblastí Asie, Indie a Severní Ameriky. U nás se pěstují Catalpa bignonioides, Catalpa ovata a Catalpa speciosa, častěji se pěstuje i hybridní druh C. x erubescens, kříženec prvních dvou. Můžeme je vídat nejen u rodinných zahrádek, ale i v městských ulicích a v parcích, kde je rozhodně nepřehlédneme. Jsou to majestátné, dlouhověké, krásné stromy, vysoké až 16 metrů a stejně tak široké. Vedle základních druhů existují i zajímavé kultivary, jako jsou např. Catalpa bignonioides ’Nana’ s keřovitým růstem nebo Catalpa bignonioides ’Globosa’, která je o něco menší a má kulovitou korunu. Všechny druhy mají kromě velkých listů i zajímavé plody, které připomínají dlouhé tenké doutníky.

Katalpu vysazujeme na slunné, teplé stanoviště.
Půdu preferujeme propustnou, hlinitopísčitou s neutrální až mírně kyselou reakcí.
Stromy velice dobře snášejí znečištěné ovzduší a představují proto ideální dřevinu do měst.

Katalpa je cenný strom a je jen dobře, že se její pěstování stále více rozšiřuje.

Podražec velkolistý

Podražce (Aristolochia macrophylla) jsou půvabné nejen pestrými květy, ale i zajímavým olistěním. Tato mohutná popínavá liána má veliké, srdčité listy, které se na sebe taškovitě skládají, což je důvodem, že na stěnu domu pokrytou podražcem nepronikne ani jedna dešťová kapka. Květy liány jsou zelené, na první pohled nenápadné, ale při bližším prozkoumání zaujmou nezvyklým tvarem, který připomíná dýmku. Podražec pochází ze Severní Ameriky a dokáže narůst do výšky 8–10 metrů.

Dobře poroste zejména na polostinném až stinném stanovišti s vlhčí půdou. Zato v suchu a na plném slunci trpí.
Pro růst potřebuje oporu, nejvhodnější jsou silné, svisle tažené dráty, ale může to být i dřevěná opora, sousední strom a podobně.

Barota

Oba druhy baroty (Gunnera manicata i Gunnera tinctoria) jsou opravdovými exoty a na zahradě dokonale dokáží navodit atmosféru tropů. Listy jsou tak veliké, že se pod nimi můžeme jako pod deštník schovat před deštěm. Spolu s banánovníkem představují druhy s největšími listy vůbec. Uplatňují se jako dominantní solitéry nejčastěji ve spojení s vodní plochou. Jejich pěstování je v našich podmínkách o něco obtížnější, ale ne nemožné.

Barotu vysazujeme do teplejších oblastí na chráněné, mírně přistíněné místo do kvalitní, výživné zeminy.
V létě jim musíme zajistit dostatek vody a případně je přihnojit.
Na zimu rostliny opatříme ochranným krytem z hrubé slámy, chvojí nebo netkané textilie. Kryt by neměl na rostlině příliš ležet a vytvářet nepropustnou vrstvu, proto raději jako ochranu před mrazem nepoužíváme listí. Oproti létu totiž není v zimě přílišná vlhkost žádoucí.
Než rostlinu opatříme krytem, je vhodné odstranit všechny listy spálené prvními mrazy. Takové listy by totiž mohly zahnívat a být příčinou rozvoje houbových chorob.