Kana (u nás známá také jako dosna) je hlíznatá rostlina pocházející z teplých oblastí Střední a Jižní Ameriky. V našich zahradách a parcích plně zdomácněla, ale je choulostivá na mráz, proto ji musíme včas uklidit a správně zazimovat.
Skvostný dar mořeplavců
Kan je kolem padesáti botanických druhů. V Evropě se však pěstují téměř výhradně kříženci, nejčastěji hybridy označované jako Canna indica – hybrid. Tyto rostliny vznikly křížením druhů Canna indica, Canna coccinea, Canna flaccida a Canna glauca. Do Evropy kany přivezli portugalští a španělští mořeplavci nedlouho po objevných plavbách Kryštofa Kolumba.
Kany jsou často pěstovány v nádobách
Rostliny si ihned získaly velkou oblibu, hlavně ve středomořských zemích, kde bez potíží přečkávaly mírné zimy. Již v té době začali zahradníci s křížením a dodnes šlechtí nové a nové kultivary, u nás se však nejčastěji pěstuje kolem dvaceti starších a osvědčených druhů. Z nových kříženců jsou v poslední době oblíbené hlavně zakrslé odrůdy (s výškou 50–80 cm), které velice dobře rostou a bohatě kvetou i v nádobách.
Zářivé barvy květů
Kany kvetou od května do října. Po odkvětu tvoří okrasné, trojčetné, 2–3 cm velké „ostnité“ plody, které obsahují asi 0,5–1 cm velká černá semena. Rostlina je i s květenstvím podle odrůdy vysoká 50–150 cm.
Kany mají hlíznaté oddenky rozrůstající se do všech stran. Z pupenů na koncích „větví“ – oddenků – vyrůstají velké listy, jejichž řapíky tvoří statný bylinný stonek. Listy s výraznou žilnatinou jsou dle kultivaru zelené až vínově červené či různě žíhané. Květy jsou trojčetné, velké 4–8 cm v průměru, v zářivých odstínech od žluté, přes oranžovou, červenou, červenorůžovou po fialovou či v kombinacích těchto barev. Existují i druhy s bělavými květy. Květy vyrůstají po několika ve vzpřímených či převislých květenstvích.
„Ježečkovité“ plody ukrývají velká tmavá semena
Kany jsou velice výrazné, nenáročné a univerzální, najdou uplatnění jak v rozlehlých parkových výsadbách, tak v letničkových záhonech malých zahrad nebo v květináčích na dvorcích, terasách i balkonech. Charakterem se hodí do moderních městských výsadeb a zahrad, ale také do vesnických zahrádek u tradičních chalup.
Jak pěstovat kany
Kanám vyhovuje stanoviště slunné až mírně zastíněné, v hlubším stínu ale odrůdy s barevnými listy blednou či ztrácejí žíhání.
Kany nacházejí uplatnění při osazování veřejných míst
Kany potřebují propustnou, výživnou půdu (např. kvalitní kompost s pískem 3:1) a dostatek vláhy; pokud je suché a teplé počasí, měli bychom je zalévat každý den.
Je-li zemina čerstvá a s dostatkem živin, což zpravidla bývá při pěstování v nádobách, nemusíme ji přihnojovat. Na záhonech je naopak třeba půdu před každou výsadbou prohnojit (např. odleželým koňským hnojem), případně ji pravidelně přihnojovat hnojivy pro kvetoucí zahradní rostliny, v době intenzivního růstu listů dusíkatými hnojivy a v době nasazování poupat a kvetení hnojivy se zvýšeným obsahem fosforu a draslíku. Při přehnojování dusíkem kany špatně kvetou.
Přezimování
- Kany jsou náchylné na mráz, proto bychom je měli vyndat ze země ihned s příchodem prvních nočních mrazíků, větší mrazy by oddenky zničily.
- Stonky seřízneme těsně nad zemí a oddenky vyrýpneme. Z nádob to jde snadno, u rostlin pěstovaných na záhonech musíme být opatrní, abychom oddenky nepoškodili. Pokud se to stane, poraněné části oddělíme a rány necháme dobře zaschnout.
- Oddenky očistíme od zeminy a uložíme do nádob se suchou rašelinou nebo pískem, které umístíme do chladných prostor, kde nemrzne (optimální teplota je 5–15 °C).
Asi jednou za tři týdny zkontrolujeme kondici: kolem jednoho či dvou oddenků odhrneme zeminu a podíváme se, zda nejsou příliš seschlé nebo zda je nenapadla hniloba či plíseň. Při známkách většího vysychání (oddenky se příliš scvrkávají) rašelinu či písek mírně navlhčíme, pokud zahnívají nebo se na nich objevují známky plísní, oddenky vyjmeme, postříkáme přípravkem proti houbám, necháme dva až tři dny oschnout a uložíme zpět.
Jarní probuzení a předpěstování
Začátkem března můžeme oddenky rozdělit a tím kany rozmnožit a zároveň zmladit, lépe pak porostou a pokvetou. Oddenkům musí zůstat asi tři až čtyři vzrostné vrcholy s pupeny, protože menší oddělky by byly příliš slabé a rostly by hůře.
Po rozdělení necháme řezné rány den až dva zaschnout. Oddělky zasadíme do květináčů, které umístíme na parapet, do zimní zahrady nebo třeba na zasklený balkon, abychom tak rostliny předpěstovali. V květnu, kdy už nebudou hrozit mrazy, je vysadíme do záhonů nebo do větších nádob a přeneseme na konečné stanoviště. Předpěstování můžeme vynechat a oddenky rozdělit a vysadit až v květnu, ušetříme si práci, rostliny však budou menší a budou později a méně nakvétat.
Kana (dosna) - hybrid Lucifer.
Zajímavosti ze světa kan
- Do Evropy kany přivezli portugalští a španělští mořeplavci nedlouho po objevných plavbách Kryštofa Kolumba.
- Kany se volně v přírodě vyskytují i v některých tropických oblastech Asie a Afriky a jsou tam považovány za „domácí“ květenu. Vždy se však jedná o potomky rostlin, které byly kdysi dávno vysazené jako okrasné v zahradách a poté zplaněly.
- Jméno Canna pochází z řečtiny a znamená rákos, rákosovitá rostlina, třtina. Jméno ukazuje na podobnost kan s těmito rostlinami.
- Některé odrůdy kan se vzpřímeným květenstvím jsou využívány i k řezu.
- V přírodě rostou kany často podél vodních toků, ve vlhkých horských soutěskách či v blízkosti mořského pobřeží.
- Oddenky kan obsahují zvýšené množství škrobu, u určitých druhů a odrůd to může být až 27 %. Proto jsou tyto druhy pěstovány v některých tropických zemích jako užitkové.
- Semena kan mají po pozření mírně narkotické účinky.
