Většinu druhů přesliček nejčastěji vysazujeme k vodním plochám, protože se jim tam dobře daří. Ideální jsou okrajové zóny rybníčku, kde je vlhká bahnitá půda bohatá na humus a s klesajícím či přibývajícím sloupcem vody. V bahenní zóně je neustále vlhko, voda může vystoupat až na 20 cm. Spolu s přesličkami se v těchto podmínkách daří i kosatcům, rdesnu a jiným bahenním rostlinám.

Přeslička japonská (Equisetum japonicum) je velmi dekorativní druh vysoký 50-

80 cm. Vyžaduje slunné až polostinné stanoviště a neutrální či lehce kyselou půdu. Na jaře vyrůstá zelený stonek s výtrusnicovým klasem na vrcholu. Po odumření klasů vyrůstají jen zelené lodyhy. Jsou duté, článkované s hnědými kolénky. Přeslička se snadno množí vegetativně dělením trsů. Druh je v našich podmínkách plně otužilý, nepotřebuje žádný protimrazový kryt.

Přeslička skřípinovitá
(Equisetum scirpoides) je oproti předchozímu druhu menší, subtilnější, nanejvýše 15-30 cm vysoká. Pěstování i nároky jsou ale stejné.
Za zmínku stojí ještě dva druhy, které lze u nás pěstovat v teplejších lokalitách, ideálně pak v atriu či v zimní zahradě.

  • Elegia capensis vypadá skvěle u jezírka, vzhledem k bujnému růstu však potřebuje větší plochu. Na půdu je celkem nenáročná, nesnáší ale jíl a také nemá ráda pokles teplot pod 12 °C.
  • Chondropetalum tectorum pochází z jižní Afriky a vzhledem připomíná trsovitou travinu. Má ráda plné slunce i mírné zastínění, naopak nesnáší pokles teplot pod 3 °C.

Přesličky v uhláku

Tyto prastaré rostliny se objevily již v prvohorách před 350 miliony let a největšího rozvoje dosáhly v karbonu a permu, kdy rostly v močálech a byly velké jako stromy. Postupem času kmeny odumíraly, padaly do mělkého bahna a pod jeho nánosy a vlivem pohybu zemské kůry se dostávaly hlouběji pod zemský povrch, kde se v průběhu milionů let změnily v uhlí.

Přesličky domácí

U nás roste osm druhů, nejznámějším je přeslička rolní (Equisetum arvense), která se nejčastěji vyskytuje podél cest a kolejí. Výška rostliny se podle stanoviště pohybuje mezi 15-70 cm. Typický je pro ni výrazný sezonní dimorfismus, kdy na jaře vyrůstá hnědá lodyha s výtrusnicovým klasem, v létě se potom objevuje neplodná zelená lodyha. V některých oblastech může být přeslička rolní považována za plevelnou. Na zahradách je její mechanická likvidace velmi obtížná. Zároveň je však léčivou rostlinou obsahující velké množství křemíku – posiluje mimo jiné pleť i vlasy. Přeslička bahenní (Equisetum palustre) je o něco nižší, může být vysoká jen asi 50 cm. Tento druh nemá sezonní dimorfismus a fertilní lodyha s výtrusnicovým klasem se nijak výrazně neliší od lodyh sterilních. Preferuje vlhkou půdu a stinnější místo.