Šťavely (Oxalis), s domovinou v jižní Africe a tropických či subtropických oblastech Ameriky, Evropy a Asie, jsou mezi pěstiteli velice oblíbené. Využít můžeme jak původní botanické druhy, tak i mnoho různých vyšlechtěných kultivarů. Najdeme mezi nimi druhy plně mrazuvzdorné, které lze pěstovat bez problémů celoročně venku, i druhy nesnášející poklesy teplot pod nulu, ty pak pěstujeme jako pokojovky.

Barevné listy i květy

Na zahradě můžeme „oxalisy“ vysadit např. na okraje záhonů, do skalek či do suchých zídek, kde jejich barevné listy a květy vytvoří nepřehlédnutelný doplněk ostatních rostlin.

Šťavely jsou byliny (většinou hlíznaté) nebo menší, poloopadavé keře, některé sukulentní. V našich podmínkách se pěstují většinou bylinné hlíznaté druhy. Listy mají tvar našeho známého jetele (nebo přesněji šťavele lesního, který je někdy nazýván zaječí jetel), nejčastěji jsou trojčetné, někdy i čtyřčetné, v barvách od čistě tmavě či světle zelené, přes žlutozelenou, kombinaci zelené s červenou kresbou, až po různé odstíny červené až téměř fialové. Květy jsou žluté, červené, růžové až bílé. Většina druhů kvete od začátku května do konce srpna, druhy pěstované jako pokojovky mohou nakvétat téměř celý rok.

Pěstování

  • Šťavelům musíme pro bezproblémový růst zajistit dostatek světla – porostou sice i v polostínu, avšak na plném slunci budou kompaktnější, jejich listy budou intenzivněji vybarvené a lépe pokvetou.
  • Na půdu nejsou náročné – vyhovuje jim vzdušný, hlinitopísčitý substrát, např. směs písku, zahradního kompostu a rašeliny v poměru 3:2:1.
  • Zalévat příliš nepotřebují, podle počasí je zaléváme jednou za několik dní. I když jim vláha prospívá, hlíznaté druhy snesou spíše sušší prostředí než trvale zamokřený substrát.

Přezimování na zahradě i v pokoji

Mrazuvzdorné druhy necháváme vysazené celoročně, druhy nesnášející poklesy teplot pod nulu na podzim vyjmeme ze země, přesadíme je do květináčů a dále je pěstujeme jako pokojovky. V případě, že je jako pokojovky přes zimu pěstovat nechceme a jedná se o druhy hlíznaté, můžeme je nechat zatáhnout (rostliny přestaneme zalévat, až jim postupně odumřou a seschnou listy) a pak necháme na bezmrazém, suchém místě přezimovat pouze jejich hlízky.

Z mrazuvzdorných šťavelů je velice atraktivní menší druh Oxalis enneaphylla a mnohé jeho kultivary. Je to druh dorůstající velikosti 5–8 cm, s výrazně členěnými listy a s asi dvoucentimetrovými vonnými květy různých barev. Uplatnění najde jako nádherná skalnička.

Velmi bujně se rozrůstá žlutě květoucí šťavel růžkatý, který se při nekontrolovaném růstu může stát i plevelem.

Množení hlízkami i semeny

„Oxalisy“ množíme převážně dceřinými hlízkami, kterých v dobrých podmínkách vytvoří dostatečné množství. Na jaře hlízky vysadíme do truhlíků, květináčů či přímo na venkovní stanoviště – stačí je jen zatlačit asi centimetr pod povrch substrátu.

Šťavely můžeme množit i ze semen. Rostliny bez hlízek vytvářejí „řepovité“ dužnaté kořeny, ze kterých vyhánějí nové výhony; a některé druhy mají též plazivé stonky, které samovolně zakořeňují. Tyto rostliny můžeme rozmnožovat i dělením trsů.

Štavely jako pokojové a přenosné rostliny

Šťavely můžeme pěstovat i v různých nádobách a truhlících buď celoročně v pokoji, nebo v létě na dvorcích, terasách či parapetech oken – i nemrazuvzdorným pokojovým druhům velice prospívá letnění. Na podzim nádoby přeneseme domů, a to i pokud jsou v nich vysazené druhy mrazuvzdorné – v nechráněných nádobách by mohly i ony při větších poklesech teplot vymrznout.

Z druhů pěstovaných jako pokojové rostliny se nejčastěji objevuje šťavel purpurový (Oxalis purpurata), jehož listy mají purpurovou barvu a květy jsou růžové až bílé. Vyhovuje mu plné slunce, v takových podmínkách je sytě vybarvený a kompaktní (dorůstá do výšky 10–15 cm). Uspokojivě roste i v polostínu, je však vybledlý a vytáhlý (výška 15– 30 cm).