Rod šalvějí (Salvia) nabízí širokou škálu barev a velikostí. Pyskaté květy, typické pro čeleď hluchavkovitých vyrůstají zpravidla v lichopřeslenech na vzpřímených lodyhách; mají barvu červenou jako čili papričky, modrou jako moře, ale také bílou, růžovou, meruňkovou, žlutou nebo fialovou. Výjimkou nejsou ani druhy s dvoubarvými květy. Listy, vedle obvykle zelených mohou být také (podle odrůdy) i rozmanitě zbarvené, panašované, purpurově nachové, stříbřitě šedé, zpravidla, když ne vždy, aromaticky vonné třeba po ananasu, melounu, mandarince nebo černém rybízu. Kromě přitažlivého zevnějšku tyto mimořádné rostliny přinášejí obživu pro důležité opylovače, především pro včely a motýly.

Pěstování cizokrajných šalvějí

Jelikož šalvěje pocházejí z nejrůznějších koutů světa, nemusí se všem stejně dobře dařit v našich klimatických podmínkách.

  • Mnoho druhů u nás pěstujeme jako letničky či přenosné rostliny, které na zimu uklízíme do místností, kde nemrzne. Místo, na němž chceme choulostivější šalvěje pěstovat, by mělo být chráněné, prosluněné a mít úrodnou a hlavně důkladně drenážovanou zeminu. Pokud rostlinám takový záhon nabídnout nemůžeme, vysadíme je do nádob.
  • Druhou skupinu tvoří trvalky, které na zahradě vydrží dlouhá léta, nevadí jim mráz ani vlhčí půda. Jak je šalvěj otužilá, zjistíme podle toho, kde se přirozeně vyskytuje, nebo kde byla vyšlechtěna.

Okouzlující desítka druhů a kultivarů

Šalvěj 'Mainacht' nese až 2 cm velké, v hroznech hustě uspořádané temně modrofialové květy, které se objevují už v květnu. Když je po prvním odkvětu seřízneme, kvetení si zopakují. Mrazuvzdorná, suchu odolná trvalka působí elegantně s trávami, stříbřitým pelyňkem a bledě modrým lnem (v. 60 cm, š. 45 cm). Za zmínku stojí také půvabný kultivar 'Rose Queen' s jasně růžovými květy a tmavšími poupaty.

Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) 'Snow Hill' se díky úzkým, rovným, sněhobílým květenstvím uplatní po boku jakékoli rostliny a v nejrůznějších zahradních úpravách. I ve větším množství působí přirozeně, krásně vynikne vedle kamenů. Vytváří husté kompaktní, při doteku aromatické trsy. Spolehlivě odolává mrazu, po sestřihu remontuje a kvete až do podzimu (v. 50 cm, š. 40 cm).

Šalvěj zářivá (Salvia splendens) je pověstná neúnavným kvetením a šarlatově červenými květenstvími. Ve velkoplošné výsadbě může působit vtíravě, proto se kombinuje s rostlinami chladnějších barev, třeba kopretinami nebo s modrými lobelkami. Je ideální letničkou do bordur a truhlíků. Má ráda teplo, pravidelný přísun vody a živin (v. asi 25 cm, š. 20 cm).

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se svým rozložitým vzrůstem potřebuje v záhonu dostatek místa, aby se patřičně rozvinula a předvedla krásné krémové a lila květy s velkými listeny. Tento velmi aromatický druh patří mezi dvouletky, první rok po výsevu se objeví listy, následující rok od června do srpna kvete a tam, kde je spokojená, se vrátí ze semen, která z ní vypadají (v. 1 m, š. 60 cm).

Šalvěj zelená (Salvia viridis) 'Pink Sunday' upoutá nápadnými listeny v barvě cukrové vaty s tmavšími žilkami, které se objevují od června až do konce léta. Hodí se jak k řezu do vázy, tak k sušení. Letničku lze po zmrzlých vysít přímo na finální stanoviště, kde jí to sluší vedle ostálek či plamenek. Uprostřed léta po sestříhnutí asi o třetinu opět ožije (v. 40 cm, š. 25 cm).

Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea) 'Strata' vytváří od léta až do října trsy vzpřímených stříbřitých stonků a úzkých klasů levandulově modrých květů s šedoplstnatými kalichy. Barevně dokonale ladí s čistcem vlnatým a modrými černuchami a ostře kontrastuje například s oranžovými úbory hrnkových jiřinek. U nás se pěstuje jako letnička (v. 50 cm, š. 30 cm).

Šalvěj drobnolistá (Salvia microphylla) 'Wild Watermelon' je u nás citlivá na mráz, na zimu ji musíme přenést do tepla. Od června až do zámrazu nakvétá růžovými květy, přesto ani v hojném počtu nepůsobí násilně, protože koncové hrozny jsou řídké, listy malé a celkově je to vzdušná rostlina. Nesnáší přemokření. Voní po ovoci (v. asi 1 m, š. 50 cm).
Odrůda 'Hot Lips' je nesmírně pohledná odrůda s unikátními květy, kde se potkávají dvě barvy: bílá a malinově červená, která vykresluje jakoby našpulené rtíky, což této šalvěji dalo jméno. Trvalka do záhonu přináší hravost a vtip, dlouho kvete a miluje sluníčko. Na zimu vyžaduje úkryt v bezmrazé místnosti a skromnou zálivku (v. 75 cm, š. 50 cm).

Šalvěj slatinná (Salvia uliginosa) je robustní trvalka ideální do míst s vlhkou, ovšem volně propustnou půdou na plném slunci. Ledově modré květy s bílým značením otevírá teprve koncem léta až do zámrazu. Pěkně se vyjímá mezi hortenziemi a sasankovkami, ve kterých nachází oporu pro své tenké větvené lodyhy. Oddenky na zimu vykopeme a uskladníme (v. až 2 m, š. 90 cm).

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) 'Tricolor' zkrášluje okolí fialovými květy a krémově panašovanými listy s purpurovým přelivem, který se objevuje na mladém obrostu. Stejně jako původní druh po rozemnutí výrazně voní a používá se v kuchyni jako koření i v čaji při nachlazení. Každoroční jarní mírný zpětný řez udržuje tuto stálezelenou trvalku v dobré kondici. V zimě je vděčná za krytí chvojím (v. 50 cm, š. 65 cm).

Pěstitelské tipy

  • Nejvýrazněji šalvěje působí, když kvetou ve velkých skupinách a na záhonu se několikrát opakují.
  • Žádná šalvěj nevydrží dlouho v těžké jílovité půdě. Vylepšíme ji proto před výsadbou hrubým pískem, štěrkem a rozmělněným kompostem.
  • Pokud trvalky ztrácejí chuť ke kvetení, je zapotřebí je zmladit. Trsy na jaře vyzvedneme a rozdělíme rýčem, zpět vysadíme pouze mladé a zdravé části.
  • U druhů s nejistou zimovzdorností si rostliny raději nařízkujeme do zásoby.
  • Přenosné druhy v zimě nehnojíme a zaléváme je jen skrovně.
  • Letničky a dvouletky můžeme předpěstovat pod sklem nebo semena vysít přímo do volné půdy v době, kdy už nehrozí mrazíky.
  • U trvalek pravidelně odstraňujeme uvadlá květenství, čímž podpoříme násadu poupat. Rostliny je možné po první vlně kvetení seříznout úplně k zemi, zakrátko znovu obrazí a vykvetou.