Orseje se na vlhčích loukách objevují od března do května. A pokud mají dostatek jarní vláhy, mohou zdobit i zahradu – zcela bez nároků na péči. Sluníčko připomínající květ bývá 1-2 cm velký, pohledné jsou i okrouhlé, sytě zelené listy. Když tyto zářivé plané kvítky posypou zelenou trávu, postarají se o kouzelnou podívanou. Není divu, že jim naši předci dali přízvisko blýskáčci, blýskavé kvítí, babí blysk, hvězdičky a další pškná jména.

Pod stromy i u jezírka

Orseje jarní (Ficaria verna) jsou skromné rostliny, které prospívají a kvetou na výživné i chudé, neutrální i kyselé půdě. Musí mít ovšem dostatek vláhy, dařit se jim bude na vlhkém místě u jezírka, potůčku, na mokřince i vlhčích místech pod listnatými stromy a keři, které zjara, ještě bez listí, propouštějí dostatek světla. Orseje patří mezi květiny, využívající jarního slunce dokud to pod stromy jde - včas vykvetou, vytvoří semena a pak se ztratí a čekají pod zemí na další rok. Samy se rozrůstají, lze je snadno množit dělením i výsevem. Poddruh orsej jarní hlíznatý, který se u nás především vyskytuje, se snadno množí hlízkami i pacibulkami, které se tvoří v úžlabí listu. Poddruh orsej blatoucholistý pacibulky ani hlízky netvoří.

Neochutnávat!

Z velmi mladých lístků orseje se dříve připravoval salát a pojídány byly rovněž hlízy, ale jednalo se o poměrně riskantní jarní medicínu. V menším množství se účinky orseje nemusí projevit, ale obsahuje jedovaté alkaloidy - ostatně je příbuzná pryskyřníku. Projevem otravy může být zánět pokožky a střev, závratě a bezvědomí, výjimečně dokonce udušení. Do jarních zdravých salátů patří mladé listy pampelišek, kontryhele, jitrocele, ptačince, rdesna i šťovíku, ale orsejí nikoli. Pro nás jsou jen na koukání, bez újmy na zdraví je mohou ochutnávat pouze včelky, které květy opylují.