Můžete je nechat pnout po okapu, tyči na prádlo, plotu, brance…zkrátka kdekoli. Jsou lehounké, nevyžadují důkladné opory. Popínavé letničky jsou lehké, stačí jim provázek, kolem nějž se obtočí. Nepotřebují proto žádnou složitou přípravu, treláže, nosné konstrukce. Díky tomu nabízejí mnoho možností ke vtipnému experimentování. Pnou se kolem proutěných konstrukcí, bambusových tyček, plotů, které zkrášlují i zjemňují.

Pěstování

Popínavé letničky mohou být zasazeny v zemi i v nádobě, vysévány přímo či předpěstovávány. Déle klíčící hrachory je ideální předpěstovat již v únoru, lichořeřišnice či povíjnice pak v březnu či dubnu, pokud si přejete květy časně. Ven se vysazují až v druhé polovině. Můžete je však vysít i přímo ven v květnu. Budou sice kvést později, ale často až do podzimu. Stanoviště můžete každým rokem měnit podle potřeby i fantazie.

Nejkrásnější druhy

  • Popínavé letničky Zkrášlí jižní stěny domu, které je lepší v zimě ponechat bez vegetace, aby akumulovaly slunce.

    Pro vonné a výrazné květy jsou oblíbené okrasné hrachory. Hrachor vonný kvete červeně, modře, fialově i bíle, v široké škále odstínů. Pne se pomocí úponků do výše jednoho až dvou metrů. Je ideální k oživení drátěných plotů. Nejlépe poroste na teplém, slunném místě a v humózní, živinami dobře zásobené půdě.
  • Zářivě kvete i jihoamerická lichořeřišnice větší, která je navíc léčivou rostlinou proti infekcím močových cest – mladé listy můžeme použít na salát. Pro léčebné účely zvolte původnější formu, pro co největší dekorativnost prošlěchtěnější odrůdy.
  • Z Jižní Ameriky pochází i fazol šarlatový, který velmi rychle roste a kvete zářivě červenými, motýlovitými květy. Jeho plody jsou jedlé, můžete je uvařit jako jakékoli jiné fazole. Rostlině prospívá slunce, ale dobře snáší i polostín.
  • Povijnice tříbarevná vyniká až deset cm velkými nálevkovitými květy, které se rozvíjí v červenavé barvě a v plném květu zmodrají. Jejich tvar a blankytně modrá barva upoutá, povijnice je navíc hustě olistěná až 10 cm velkými, srdčitými listy. Pne se do výše tří metrů, kolem opory se ovíjí. Bujně roste na slunném, chráněném stanovišti a ve výživné, humózní půdě.
  • lagenárie, calebasa, nejen pěkně kvete velkými, bílými květy, ale i plodí okrasní tykvičky, které lze usušit a používat jako dekorativní nádoby. Pěkné jsou i velké srdčité listy lagenárie. Opory se sama přichytí pomocí úponků a šplhá až do výše tří metrů. Svědčí jí slunné stanoviště a výživná půda.
  • Vilec, kobea, je výjimečný plošným rozrůstáním se do stran, které u letniček běžné není – této vlastnosti lze dobře využít, pokud si přejete například zakrýt plot. Pomocí úponků se tato liána pne až do výše tří metrů. Rozkvétá atraktivními fialovými květy zvonovitého tvaru. Pochází z Mexika, vyžaduje slunné stanoviště a dostatek živin.
  • thunbergie křídlatá bývá obsypána roztomilými žlutými kvítky s černohnědým středem. Dostala podle nich i přiléhavou přezdívku černooká Zuzana. Ovíjí se do výše dvou metrů. Roste velmi rychle, běžně se vysévá až v červnu. Pochází z Afriky, proto podobně jako většina ostatních kvetoucích popínavých letniček vyžaduje slunné a teplé stanoviště. Svědčí jí humózní půda.