Zlatavě zbarvené slunečnice roční s velkými středy plnými chutných semen, jaké rostou na polích, vyniknou především na venkovských zahradách. Pěstovat můžeme i množství zahradních odrůd. Liší se výškou - od slunečnic trpasličích po třímetrové obryně, barvami – mohou být i červené, vínové, žíhané, i tvarem - úbory se zmnoženými obvodními květy působí jako plnokvěté.

Jedlé květy, semena i nektar

Zasít můžeme i slunečnice určené pro ptáčky, které tvoří extra velké koláče, středy plné chutných semínek, a zahradu přitom ozdobí spolehlivě. Ptáci semena pilně vyzobávají již v době zrání. Pokud je sami ochutnáme, pochopíme proč - mléčně zralá semena lze pojídat i s ještě měkkou slupkou, chutnají báječně.

Jedlé jsou i „okvětní plátky“, tedy postranní jazykovité květy, které mohou ozdobit saláty i obložené chleby. V době květu jsou slunečnice prostřeným stolem také pro motýly, čmeláky a včelky.

Pěstování

Slunečnice přežije na nejrůznějších místech, což dokazují rostliny vyrůstající na místech, kam ptáčci hodující na krmítku upustili semena. Ovšem na slunci a ve výživné, kypré půdě, se předvede v celé své kráse. Aby narostla do svých impozantních rozměrů, vyžaduje slunečnice zálivku a hnojení.

  • Půdu před výsevem obohatíme kompostem.
  • Rostoucí slunečnice poté můžeme jednou týdně přihnojovat domácím přírodním hnojivem ze zkvašených kopřiv, které je bohaté mimo jiné na dusík.
  • V době, kdy rostlina začíná nasazovat na květ, přejdeme na zkvašený drůbeží trus, který kvetení podpoří.
  • Mladé sazenice jsou velkým lákadlem pro slímáky. Chráníme je límcem z pet-lahve s ostrým, vně otočeným zubatým okrajem, pivními pastmi, nebo návnadami na bázi glukonátu železa, které nerohrožují ostatní živočichy.

Kvetoucí větrolam

Na větrném místě mohou slunečnice potřebovat oporu, i když bývají značně odolné. Ve zdvojeném řádku samy poslouží jako větrolam (v případě silných větrů jim stačí opora z provázku). Mohou vytvořit například krásnou zástěnu u kompostu a přitom ho stínit a chránit před větrem.