Výhody řízkování

  • Poměrně rychle, snadno a levně získáme velké množství rostlin. Můžeme takto využít i odpad z prořezávek.
  • Namnožené rostliny mají rychlejší start, než semenáčky.
  • Zachováme vlastnosti kultivarů, protože vytváříme klon, kopii dané rostliny. (Pozor však na to, že si sebou ponese i případné choroby. )

Jak postupovat?

  1. Vybereme zdravý letorost, který na bázi již dřevnatí. U dřevin bývají vhodnější vodorovné výhony s uzlinami (místo, odkud vyrůstají listy či postranní větvičky) blíže sebe.
  2. 10-15 cm dlouhý řízek ostrými zahradnickými nůžkami ostřihneme pod uzlinou.
  3. Odstraníme všechny listy, ponecháme pouze dva horní. Pokud se jedná o velké listy, můžeme je ještě o polovinu zmenšit. V době zakořeňování rostlině pomůže, když odpařuje méně vody. Ovšem u bylinek s úzkými listy jich můžeme naopak ponechat více.
  4. Na spodní straně řízku odřízneme proužek kůry přibližně 3 cm dlouhý, což podpoří tvorbu kořínků.
  5. Květináčky vysoké alespoň 10 cm (dle délky řízku) naplníme lehkým substrátem – kromě již namíchaných substrátů pro řízkování můžeme, zvláště pokud z ekologických důvodů nepoužíváme rašelinu, namíchat vlastní – z listovky, písku, kompostu. K vylehčení poslouží i perlit nebo kokosová vlákna.
  6. Řízky zapícháme do předem vyhloubených důlků a substrát kolem nich upěchujeme tak, aby držely rovně. Udržujeme ho vlhký.

Mnoho řízků z jednoho výhonu

U keřů s delšími výhony z nich můžeme připravit několik řízků, nemusíme sázet pouze vrcholové. Především u popínavých rostlin, jako je břečťan, zimolez nebo plamének lze využít materiál ještě lépe. Postačí krátké řízky, které uřízneme pod jednou uzlinou a těsně nad druhou následující. Řízky tedy budou mít třeba jediný list. U ochotně kořenících keřů, jako je například komule, se dobře ujímají i řízky meziuzlinové, tedy takové, jejichž spodní část jsme uřízli mezi uzlinami, nikoli těsně pod uzlinou.

Nůž by měl být ostrý a čistý

Ostrý nůž se skutečně vyplatí, čím méně buněk řezem rozdrtíme, tím snáze bude řízek kořenit a prospívat. Nejsnazší je práce se speciálním zahradnickým nožem.

Rovněž čistota je důležitá, protože řez je otevřená vstupní brána pro případnou infekci. Čepel bychom měli před každým použitím ošetřit lihem a opálit v plamenu svíčky. Dokonalou ochranu řízků zajistí sterilní rukavice. (Musí nám však dobře padnout, cit v rukou potřebujeme). Choroby mohou přetrvávat i ve zbytcích substrátu v květináčích, které proto důkladně umyjeme, nejlépe octem a poté vodou. Výhodou jsou v tomto ohledu jednorázové rašelinové, nebo levnější papírové, které si můžeme sami vyrobit.

Tipy pro větší úspěch

  • Několik hodin před odebíráním řízků matečnou rostlinu zalijeme, aby byly řízky „dostatečně šťavnaté“.
  • Lépe koření řízky odebrané z mladších rostlin.
  • Spodní konce řízků můžeme ošetřit stimulátorem zakořeňování – rostlinné hormony v něm obsažené podporují tvorbu kořenů. U snadno kořenících druhů a vhodném postupu však můžeme být úspěšní i bez něj.
  • Ideální teplota pro zakořeňování se u většiny rostlin pohybuje mezi 15-25°C. Většinu řízků mrazuvzdorných rostlin však můžeme přes zimu nechat v nevytápěném skleníku, nebo dokonce přímo na venkovním záhonu. Další sezónu budou připraveny k výsadbě.

Druhy rostlin, které můžeme na konci léta množit polovyzrálými řízky:

Komule Davidova zvaná motýlí keř, buxus, krásnoplodka, přísavník, plamének, skalník, líska, ruj, čilimník, lýkovec, hlošina, brslen, zlatice (forzýtie), fuchsie, břečťan, hortenzie, jasmín, ptačí zob, zimolez, mahonie, magnólie, rododendron, hlohyně, rybíz, ostružiník, maliník, zahradní brusinky a borůvky, kalina, réva, vajgélie, vrba, bez černý a červený, tavolník, jerlín, pustoryl, pámelník, pieris, oleandr, šalvěj, levandule, vavřín, myrta, rozmarýn, tymián, svatolina