Původní, v přírodě rostoucí druhy růží jsou na rozdíl od zahradních záhonových růží většinou mohutnými keři. Proto je potkáme vysazené nejspíše v parcích, ale mohou se uplatnit i na větších zahradách. Kvetou již v květnu, šípky se objevují od srpna. Podívejme se nyní, co nám příroda nabízí.
Růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia, syn. Rosa spinosissima)
Vytváří keře vysoké jen asi 120 cm, které se zvolna rozrůstají kořenovými výmladky. Má jemnější ostny a bílé květy. Od všech jiných našich v přírodě rostoucích růží ji rozeznáme podle nevelkých černých kulatých šípků. Roste od západní Evropy po západní Sibiř. V ČR se velmi vzácně vyskytuje v Českém středohoří, roztroušeně na jižní Moravě.
Růže bedrníkolistá
Růže Moyesova neboli mandarínská (Rosa moyesii)
Mohutné keře jsou vysoké i přes tři metry a také tak široké. Vyniká sytě růžovou barvou květů a velkými dlouhými šípky. Pochází ze střední a západní Číny.
Růže Moyesova
Růže měkká neboli jablíčkonosná (Rosa villosa, syn. Rosa pomifera)
Vytváří kompaktní keř vysoký asi 150 cm. Listy má matně našedlé, květy nevýrazné, světle růžové. Brzy odkvétá. Šípek je velký až 30 mm, žláznatě chlupatý, brzy měkne a opadává. Původní rozšíření se táhne roztroušeně od severozápadní Evropy po Kavkaz, na území ČR pravděpodobně není původní. Dužnaté plody se průmyslově využívají k výrobě protlaků.
Růže měkká
Růže mnohokvětá (Rosa multiflora)
Je to liána dosahující až pěti metrů, květy má malé, nanejvýš 3 cm velké, bílé, v neobyčejně bohatých květenstvích. Šípky jsou drobné, červené, kulovité; pozdě opadávají. Pochází z Japonska, Koreje a Číny a u nás ji můžeme spatřit i v dlouhodobě opuštěných zahradách.
Růže mnohokvětá
Růže omejská (Rosa omeiensis)
Její hustý keř s převislými větvemi je vysoký asi 250 cm, růže má bílé květy a šípky hruštičkovitého tvaru, které brzo opadávají. Existuje varieta se silně křídlatými větvemi, šípky mohou být světle červené i žluté. Pochází ze střední a západní Číny.
Růže omejská
Růže převislá neboli alpská (Rosa pendulina, syn. Rosa alpina)
Keř je asi 150 cm vysoký, kvete růžově a květů schopné (často převislé) větévky jsou skoro vždy bez ostnů; dalším dobrým rozpoznávacím znakem jsou nezvykle dlouhé lahvicovité šípky. Růže je rozšířená hlavně v horách střední a jižní Evropy, u nás představuje místy poměrně hojný druh.
Růže Roxburghova neboli kaštanová (Rosa roxburghii)
Pozoruhodné na až 3 m vysokém keři je odlupování kůry starších větví. Nenápadný květ je bíle světle růžový. Kulovité šípky mají velmi zvláštní ostny. Pochází ze západní Číny.
Růže Roxburghova
Růže sivá (Rosa glauca)
Vzpřímeně rostoucí keř, který může být vysoký až 2,5 m, je zdaleka nápadný sivými listy. Kvete růžově a nezralé vejčité šípky jsou kaštanově hnědé, později zčervenají. Roste sporadicky v horách západní, střední i jižní Evropy. V Čechách a na Moravě se však nevyskytuje, na Slovensku roste v Nízkých Tatrách.
Růže sivá
Růže svraskalá (Rosa rugosa)
Od jiných druhů se výrazně odlišuje. Má lesklé a vrásčité listy velké 9 cm i více, fialové vonící květy a velké, dužnaté, zploštěle kulovité šípky. Opakuje kvetení v menší míře až do podzimu. Keře jsou do dvou metrů vysoké, husté, neproniknutelně pichlavé, rozrůstají se do okolí. Patří mezi vysoce mrazuvzdorné a všestranně nejotužilejší růže. Její domovinou je úzký pobřežní pruh na severovýchodě Asie. U nás se stala běžnou součástí veřejné zeleně a okolí komunikací, protože mimo jiné snáší i zasolení.
Růže svraskalá
