V článku Rostliny vhodné do sucha: spousta krásy s minimem vody jsme se seznámili s osmi rostlinami, které dobře reagují na sucho. Nyní vám představíme další rostliny, které si vystačí i s menším přídělem vody.

Rozchodník Sedum rupestre ‘Angelina‘ má okouzlující jehličkovité listy. Na slunci mají rostliny plné žluté vybarvení přecházející do ohnivě bronzové, zatímco v polostínu získají barvu lipové zeleně. Pro jejich pěstování se lépe hodí slunné stanoviště a dobře drenážovaná půda. Pochopitelně i další druhy rozchodníků mají v oblibě sušší prostředí.

Máte vysazený bělotrn? Bělotrn modrý (Echinops ritro) a bělotrn kulohlavý (Echinops sphaerocephalus) jsou velmi efektní rostliny jak do zahrad, tak k sušení. Navíc jsou to oblíbené včelařské rostliny, které se pěstují jak pro okrasu, tak pro užitek. Jedná se o vysoké rostliny kvetoucí od července do září a přímo vyžadující suchou půdu a slunné stanoviště.

Mydlice (Saponaria) nabídne mnohokvětá květenství s bílou až narůžovělou korunou. Tyto medonosné rostliny dávají přednost slunným živným půdám. Řadíme je k vytrvalým vyšším rostlinám. Dříve byla mydlice lékařská (Saponaria officinalis) hojně využívaná k léčebným účelům hlavně při kožních nemocech.

Perovskie (Perovskia) vytvářejí až metr vysoké keříky. Jsou velmi nápadné díky svým stříbřitým listům a fialovým květům uspořádaným v latách. Na jaře je dobré keříky hluboce sestřihnout. Vysazují se na slunná dobře propustná stanoviště. Jsou to plně mrazuvzdorné rostliny kvetoucí nejčastěji v červnu a červenci.

Mák (Papaver) bývá nedoceňován přesto, že jeho okrasná hodnota v zahradách je nenahraditelná. Možnosti využití jsou rozmanité, neboť máme na výběr z mnoha druhů od skalkových máků až po vytrvalé vysoké zahradní máky. Výška jejich kultivarů se pohybuje od 20 do 100 cm.

Agáve (Agave) nám nabízí celou řadu odlišných druhů od miniaturních až po vzrůstné. Jedná se o rozsáhlý rod sukulentních rostlin, u nichž se předpokládá, že snadno překonají i dlouhodobé sucho. Rostliny pomalu vyrůstají z růžic listů s ostnatým okrajem. Hojně se pěstují ve středomoří a na dalších místech s teplým klimatem. Na sušších slunných místech se mnoha druhům daří i v našem zeměpisném pásmu. Často se mylně domníváme, že agáve je příbuzná s kaktusy, to je chyba, jsou blízce příbuzné liliím.

Krásné květy v mnoha barvách, jednoduché i plné se objevují na suchomilných šruchách. K nejkrásnějším patří šruchy velkokvěté (Portulaca grandiflora). Zamokření u nich může vést k uhnívání, jsou tedy ideálními kandidáty do suchého prostředí. Oceníme je nejvíce na suchých zídkách nebo ve skalkách. Vyžadují slunné stanoviště, dobrou drenáž a půdu s nižším obsahem živin.

Adénium (Adenium) patří mezi sukulenty. Jedná se o rostliny příbuzné s oleandry, je tedy zřejmé, že jsou rovněž jedovaté. Přes zimu, kdy opadají, by měly být rostliny v suchu. V létě mohou pobývat venku na slunných místech. V oblibě mají také vydatné hnojení a dobře propustnou půdu. Přes léto je zaléváme více, než ostatní sukulentní rostliny.

Větévky kompaktních keříků Pachystegia insignis jsou pokryté bělavou plstí. Ideálně tyto rostliny pěstujeme ve výhřevných, průměrně výživných půdách s velmi dobrou propustností. Výborné uplatnění nacházejí ve výsadbách společně se suchomilnými travinami a na skalkách. Jedná se o rostliny původem z Austrálie, kde se přirozeně vyskytují na suchých skalnatých plochách, proto jsou velmi tolerantní i k silným větrům.

Pryšce (Euphorbia) nejsou v našich zahradách příliš často využívány, přitom mají velkou okrasnou hodnotu, skvěle působí jako výplňové rostliny. Tyto trvalky jsou natolik rozmanité, že se hodí jak do okrasných záhonů, tak do přírodně pojatých výsadeb, nebo se dají dobře kombinovat s dřevinami. K suchu jsou velmi tolerantní a kromě pryšce hnědokvětého jsou mrazuvzdorné.

Okouzlující modré květy nám nabídne chrpa modrá nebo také chrpa polní (Centaurea cyanus), která běžně vyrůstá na okrajích polí, rumištích a podél cest. Rostliny dosahují výšky až 90 cm. Preferují kypré výživné půdy, k suchu jsou naprosto tolerantní.

Hlaváč lesklý (Scabiosa lucida) přinese do zahrady další z méně obvyklých barev. Rostliny jsou trvalé, vápnomilné a rozkvétají od července do září. Ve volné přírodě jsou považovány za ohrožený druh.

Šalvěj (Salviae) miluje slunce a polohy chráněné před větrem. Jinak jsou to rostliny naprosto nenáročné. Jsou určené pro výsadbu do přírodních skupin, ale mohou se uplatnit i jako rostliny k řezu.

Šater (Gypsophila) patří mezi letničky vhodné pro suché polohy. I v parných letních dnech dokážou naši zahradu zásobit velkým množství květů, ať už bílé nebo růžové barvy.

Kosmatec (Dorotheantus) je nízká plazivá letnička svým vzhledem podobná sukulentům. Daří se mu na suchých místech a na skalkách, neboť oblastí jeho původu je jižní Afrika. Naprosto postačí, pokud kosmatec zalijete pouze 1x týdně.

Z čeledi brukvovitých dobře snáší sucho například trýzel malokvětý (Erysimum cheiranthoides). Rozkvétá od května do října, vyhovuje mu bohatá zahradní půda, vyroste ale i na rumištích nebo úhorech.