Šafrán jarní má bílou nebo zlehka fialovou korunu a tři zářivě žluté bliznami uprostřed. Čnělka s bliznami se po usušení používá jako vzácné, výrazně aromatické koření – ovšem pozor, musí pocházet z šafránu setého, který kvete na podzim a je za tímto účelem i pěstován. Blizny šafránu jarního by jako koření zklamaly, ovšem hmyzu květy nabízejí mnoho sladkého nektaru i výživný pyl. Spolu s ostatními jarními cibulovinami tak nabízejí první pastvu čmelákům a včelkám.
Šafrány v přírodě
Podobně jako sněženka u nás šafrán jarní (Crocus vernus) není zcela původní, pochází z Balkánu a Blízkého východu, ale byl často pěstován, zplaněl a dnes je jedním z chráněných pokladů naší flóry. Na vlhkých osluněných loukách vytváří na jaře zářivé, husté porosty. Vlhkých luk však ubývá a spolu s nimi i šafránů, nyní často chráněných v rezervacích. Ale i tam je třeba hospodařit - šafránové louky se musí v létě sekat či nechat spást, aby zůstalo jejich druhové složení zachováno. Ještě vzácnější je v naší přírodě rovněž dávno zdomácnělý šafrán bílý (Crocus albiflorus). Tisíce šafránů bílých pohromadě můžete obdivovat v přírodní památce Lačnov na Vizovické vrchovině (okolní, ještě větší naleziště byla bohužel v minulosti zničena tzv. rekultivacemi). V Beskydech vzácně kvete šafrán heuffelův, syn. karpatský (Crocus heuffelianus). A na výletě do balkánských hor můžete na horských loukách vidět po milionech růžový šafrán Tomassiniho (Crocus tommasinianus), a to třeba ještě v červnu, když se vydáte do vyšších nadmořských výšek.
Šafrány na zahradě
Jarní šafránové louky jsou nádherné. Podobnou si můžete vytvořit i na zahradě, pokud na podzim vysadíte cibulky do hloubky 6-10 cm a rostliny necháte volně rozrůstat. Tráva se ovšem nesmí sekat dříve, nežli cibulky po odkvětu zatáhnou listy, jinak by byly připraveny o mnoho živin a tak výrazně oslabeny. Ještě několik týdnů po odkvětu listy vytvářejí zásobní látky na celý další rok a cibulka je ukládá. Ke zplanění v louce nebo trávníku se hodí především vyšší druhy a
- Odolné odrůdy jsou vyšlechtěny ze šafránu jarního (Crocus vernus)
- Výrazně voní šafrán nažloutlý (Crocus flavus), se zlatožlutými květy
- Po dlouhou dobu vydrží krásné květy jihoevropského šafránu Crocus biflorus, s výrazně proužkovanými okvětními lístky.
Krokusy na záhonech v dubnu podsejte letničkami, jako jsou krásenky, máky, měsíčky, iberky aj., které žloutnoucí listy zakryjí, jakmile povyrostou. Nebo naopak cibulky krokusů na podzim vsaďte mezi trvalky, kterým také svědčí slunce a lehká půda.
Botanické, původní šafrány, pocházející především z Turecka, jako je Crocus flavus či Crocus ancyrensis se hodí i pro pěstování na skalce. Také horský, v dubnu kvetoucí Crocus minimus je ideální do skalek i nádob. Tyto druhy vyžadují ještě méně vláhy a v létě svědčí odpočívajícím cibulkám sucho.
Všechny šafrány potřebují především v době květu co nejvíce slunce. Půda by měla být stále mírně vlhká, zároveň ale lehká, dobře propustná. Příměs písku a zralého kompostu nikdy neuškodí. Rostliny se samy množí dceřinými cibulkami a výsevem.