Nejen na loukách, ale i v lesích rostou krásně kvetoucí rostliny. Září ve stínu poněkud jemnější krásou, nežli jejich luční sestry. Vydejte se na cestu za třemi lesními květinami z čeledi liliovitých. Možná je potkáte na jarní a letní toulce lesem, nebo je objevíte dokonce ve stinném koutě zahrady. Pozor však na to, že jsou jedovaté, včetně plodů, které mohou někdy lákat malé děti.
Sladká vůně konvalinky
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je z něžných lesních květin nejznámější a také nejjedovatější.
Rostlina vyrůstá z tenkého plazivého oddenku v zemi. Přirůstáním oddenku se množí, proto roste v lese v koloniích. Snadné množení těší i zahrádkáře – konvalinka se ve stinném koutku zahrady, kde se jí daří, čile rozrůstá.
Z oddenku vyrůstá listový stvol se dvěma až třemi kopinatými, lesklými listy. V příznivých podmínkách pak ve středu lodyhy vyrazí až dvacet centimetrů vysoký květní stvol, nesoucí jednostranný hrozen půvabných bílých kvítků na krátkých stopkách. Kvítky vypadají jako baňaté zvonečky se šesti cípy, jsou bílé, uvnitř někdy narůžovělé, a velmi intenzivně voní.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Jedovatá může být i voda ve váze s konvalinkami, jedovaté glykosidy, které konvalinky obsahují jsou totiž částečně rozpustné ve vodě.
Plodem je červená bobulka, která uvnitř skrývá 2–6 semen. Konvalinka obsahuje mimo jiné jedovaté glykosidy (konvalotoxosid, konvalosid) a alkaloidy (majalin), nejvíce v květech a listech. I plody jsou nebezpečné, hlavně pro malé děti, které si je mohou splést s jedlými bobulkami. Přesto se v minulosti konvalinka používala v lidovém léčitelství proti epilepsii, či při záchvatech mrtvice.
- Hlavní použití v homeopatii je k posílení srdeční činnosti, vždy ovšem pod dohledem lékaře.
- Další využití nachází konvalinka ve voňavkářství a při výrobě šamponů a mýdel, protože její charakteristická sladká vůně je neodolatelná.
Vysoký kokořík
Ze stejné čeledi liliovitých jsou oba naše kokoříky – kokořík vonný (Polygonatum odoratum) a kokořík přeslenitý (Polygonatum multiflorum).
Kokoříky jsou vytrvalé bylinky, vyrůstající z uzlovitého oddenku.
kokořík přeslenitý (Polygonatum odoratum)
Lodyha kokoříku vonného je až 80 cm vysoká, obloukovitě prohnutá a nese pravidelné dvojice přisedlých vejčitých listů, z jejichž úžlabí vyrůstají kvítky.
Kokořík přeslenitý má rovnou lodyhu, listy úzké v přeslenech a v jejich úžlabí dva až pět kvítků, drobnějších než u kokoříku vonného.
Kvítky jsou něžné podlouhlé, bílé až nazelenalé zvonečky s jemnou vůní. Plodem jsou černé bobulky odporné chuti, proto nehrozí konzumace většího množství, pokud by si je třeba děti spletly s plody jedlými. V bobulích jsou zřejmě obsaženy podobné glykosidy jako v konvalince, ale obsah těchto látek není ještě plně probádán.
- Kokoříky jsou léčivé, užívaly se v lidovém léčitelství jako močopudný prostředek.
- Z oddenků se vyrábělo růžové kosmetické líčidlo (odtud také lidový název rostlinky - „líčidlo“).
Pstroček, lesní koberec
Další půvabnou lesní květinou z čeledi liliovitých je pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium). Je to nenápadná, asi deset centimetrů vysoká bylinka, v zemi má tenký plazivý oddenek, z něhož vyrůstá lodyha se dvěma lístky. Tmavé, lesklé srdcovité listy však mohou na příhodných místech vytvářet celé koberce, kterých si už jistě povšimneme.
pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium)
První rok a za nepříznivých podmínek vyroste jen olistěná lodyha, druhým rokem rostlinka vykvétá. Kvete řídkým hroznem maličkých bílých jemně vonících kvítků. Plodem jsou nápadně červené bobulky.
I pstroček je jedovatý. K této rostlince se váže velice hezká pověst – jeho dva lístky připomínají dvě malé děti, které se ztratily v hlubokém lese.
