Staré stromy a pařezy jsou užitečné, aneb jak chovat tesaříky

Přírodní koloběh živin funguje dokonale již milióny let. Stromy rostou, živiny z půdy a sluneční záři proměňují v zelené listy a dřevo. Když stářím odumřou, dřevo trouchniví a poskytuje přitom potravu i obydlí rozmanitým druhům hmyzu. Snadno se v něm tesají dutiny, proto se v něm rádi zabydlí datli a strakapoudi, a jejich příbytky posléze využijí sýkorky, brhlíci, plši a veverky. Ještě dlouho starý kmen vzdoruje slunci, dešti a mrazu, až jej nakonec armády hmyzu, hub a mikroorganismů úplně rozloží a živiny, které kdysi strom načerpal, se do půdy vrátí. Když pak z hospodářsky využívaných lesů i zahrad, tedy skoro z celé krajiny, mrtvé dřevo zmizí, mnoho živočichů je tím velmi ohroženo. A když vymizí, odrazí se to ve spoustě dalších křehkých řetězcích, zkrátka v celé přírodní rovnováze.

Kdo bydlí v pařezu?

Staré trouchnivějící dřevo chutná mnohým larvám vzácných a krásných brouků, například pestrobarevných tesaříků s dlouhými tykadly, jež jsou mnozí na pokraji vyhubení, nebo krasců. Jejich larvy se ničím jiným než dřevem živit nedokáží a k trávení tak tuhého sousta jim pomáhají symbiotické bakterie, které si předávají z generace na generaci. Dospělí tesaříci se živí pylem, troškou mízy, a nebo v dospělosti vůbec potravu nepřijímají – jejich život je kratší, než období larev. Bez trouchnivých buků a dubů by také zcela vymizel náš největší brouk, roháč obecný. Ve dřevě ovšem žijí i naši přímí pomocníci na zahradě, například larvy některých kovaříků, které se přitom živí dravě a zkonzumují množství nejrůznějších larev i hmyzu (rostlinami se živí larvy pouze některých druhů - těm se říká drátovci a ve větším množství poškozují zeleninu). Ve starém dřevě se ukrývají i rovněž velmi užiteční, draví brouci drabčíci a pestrokrovečníci.

Ve škvírách pod kořeny se také dobře bydlí ještěrkám či užovkám. Z trouchnivého dřeva vyrábějí sršni svoje papírové báně. Ačkoli se jich lidé často bojí, jsou mírumilovnější, než se zdá a na zahradě pochytají spoustu vos a much.

Do starého dřeva lze také snadno vytesat dutinu k hnízdění, čehož využívají datli a strakapoudi, jejich obydlí pak přebírá řada následovníků z řad pěvců. Ovšem některé sýkorky si v již dostatečně zkřehlém dřevě dovedou dutinu vydlabat i samy.

Romantické kulisy

Vykotlat ze země starý pařez dá spoustu práce. Pokud tedy nestojí na místě, kde by opravdu překážel, proč jej nenechat vedle nově zasazeného stromu, u kterého bude nabízet příjemné posezení? Zrovna tak jej lze využít jako nohu byť dočasného venkovního stolu, jeho svrchní část využít jako krásný přírodní květináč, nebo u něj vytvořit pohádkové zákoutí nejen pro děti.

Ani uschlý strom si nemusíme nutně spojovat se zanedbanou, „až příliš přírodní“ zahradou. Pokud neohrožuje okolí, může zůstat stát, a sloužit jako opora pro popínavé rostliny. Oděný břečťanem, přísavníkem a popínavou růží se promění v romantickou kulisu. Někdy působí zajímavě i holý, tvořiví pěstitelé jej mohou i poupravit na přírodní dřevěnou sochu, totem…

Větší odumřelé stromy, u nichž hrozí nebezpečí pádu starých větví je vhodné nejprve ořezat na torzo – samotný kmen bývá v zemi ukotven velmi pevně. Případně z něj lze ponechat alespoň vysoký pařez.  

Vejminek z polínek

Pokud byste rádi všem zmíněným dřevomilům  na zahradě rádi poskytli útočiště, ale nemáte ani uschlý strom, ani pařez, stačí obětovat kupku dříví, volně ji navršit do rohu zahrady (a třeba ji skrýt za keři) a ponechat na místě až do doby, kdy se úplně rozloží – a to bude opravdu za dlouho. Ve větší kupce se zabydlí i další užiteční nájemníci, které zajímají spíš chráněné dutiny než dřevo samotné – například lasičky.

Autor Jana Bucharová.