Štěničník (Iberis), zvaný též iberka, vypadá jako úhledný bochánek 10-30 cm vysoký. Díky stálezeleným listům je pohledný po celý rok. Od dubna do června se navíc obsype spoustou drobných sněhobílých nebo jemně růžových květů, seskupených v květenstvích.

Odolá suchu

Dužnaté stonky iberky napovídají, že, je rostlina odolná vůči suchu. Je ideální do slunných štěrkových záhonů, skalek, suchých zídek, uplatní se jako půdopokryvná trvalka na slunná místa. Štěničník je dlouhověký, jeho báze časem dřevnatí. Roste a kvete ochotně po desítky let, přičemž se jediná rostlina může rozrůst i do metrové šíře. Na zemi tvoří pohledné polštáře, ze zídek splývá.

Pěstování

  • Stěničník potřebuje dostatek slunce a propustnou, nejlépe vápenitou či neutrální půdu, jinak je zcela nenáročný
  • Pravidelným řezem ho můžeme udržet kompaktnější – ideální je zkrácení výhonů na třetinu po každém odkvětu. Pokud rostlinu po odkvětu seřízneme, bude navíc kvetení opakovat.
  • Přestárlé „keříky“, které se rozklesávají, můžeme zmladit hlubším řezem - ponecháme výhony je 10 cm nad zemí.
  • Štěničník můžeme množit řízkováním od jara do podzimu, řízky se ujímají velmi dobře.

Sněhová vločka a další kultivary

Na zahrádkách jsou s oblibou pěstovány kultivary jihoevropského a středoasijského druhu, štěničníku vždyzeleného (Iberis sempervirens). Jméno Iberis je odvozeno od Iberského poloostrova. (Ve Starém Římě byla tato brukvovitá rostlina považována i za léčivou.) Kultivar ‚Weisser Zwerg“ rozkvétá již v dubnu. Tato jen 10 cm nízká odrůda je ideální půdopokryvka, vytvoří i půvabný lem slunných cestiček, na kterých může zasahovat do spár mezi kameny.

‚Snowflake‘ vypadá v době květu, v květnu a červnu, jako zasypaný nadýchanými sněhovými vločkami. Kultivar je 20-30 cm vysoký. Kompaktním růstem vyniká ‚Appen Etz‘, kultivar ideální jako půdopokrvný.