Bonsaje pro nás dnes představují něco jako symbol Japonska. Jejich původ však musíme hledat v Číně, kde o nich najdeme zmínky již z dob přelomu letopočtu. Do Japonska se dostaly až v 6. století.

Japonští mistři rozvíjeli čínské umění

Japonci umění tvarovat bonsaje převzali a zjednodušili (čínské pojetí totiž bylo dosti složité, s krajinnými prvky). Japonci dále propracovali uměleckou stránku díla a pěstitelské postupy. Pozorováním volně rostoucích stromů v přírodě vypracovali klasické styly bonsají, podle kterých se bonsaje tvarují dodnes.

Dlouhou bonsajistickou tradici lze dále najít i v Koreji, Vietnamu, Indonésii a na Tchaj–wanu. Díky samostatnému vývoji a jiným klimatickým podmínkám mají bonsaje z těchto zemí odlišný vzhled.

Bonsaje byly pro Evropu velkým překvapením

Pro Evropu byly bonsaje po řadu let zcela utajeny, první exempláře se objevují až na konci 19. století v Paříži. Povědomí o tom, jak stromky pěstovat, ale bylo mizivé a řada prvních exemplářů uhynula. Teprve po druhé světové válce se situace změnila. Vojáci bojující na Dálném východě přivezli bonsaje jako válečnou kořist a ty se v krátké době staly doslova hitem. Jejich pěstování se rychle rozšířilo po celém světě, s malým zpožděním i do tehdejšího Československa, kde v té době vůči všemu západnímu panovala velká ostražitost. Dnes však můžeme najít zahradnictví specializovaná pouze na bonsaje, bonsajistické prodejny a k dostání jsou i odborné publikace.