Jedná se o keř jménem vajgélie bohatokvětá (Weigela floribunda) a patří do čeledi zimolezivé. Domovem těchto okrasných opadavých dřevin je východní Asie. Mohutné keře v době květu dobře vyniknou jako solitér uprostřed travnaté plochy, hodí se i do živých plotů, dobře vypadají i vysazené ve skupinách. Oblíbené jsou odrůdy s dvoubarevnými listy – jsou dekorativní i když právě nekvetou. V současnosti se pěstuje mnoho kříženců souhrnně označovaných jako Weigela hybrida.

Bílé, růžové i karmínové zvonky

Vajgélie mají mírně přepadavé větve a středně hustý až řidší habitus. Elipsovité listy jsou dlouhé pět až deset centimetrů a u některých odrůd mají i okrasný význam. V květnu až červnu vajgélie bohatě kvete přisedlými zvonkovitými kvítky v barvě červené, karmínové, v odstínech růžové i v čistě bílé.

Pěstování

  • Rostlina vyžaduje přiměřeně výživnou půdu a plné slunce, případně jen slabé zastínění.
  • Hodí se zejména do nižších poloh.
  • Většině odrůd se nedaří v příliš suchých a chudých půdách.
  • Vajgélie se považují se za takřka úplně mrazuvzdorné, v tuhých zimách sice mohou namrznout, ale po řezu dobře regenerují.

Na vhodném stanovišti jsou tyto dekorativní keře dlouhověké a vypadají pěkně více než padesát let. Lze je dobře kombinovat s tavolníkem, pustorylem či trojpukem. Při vysazování skupin umisťujeme vajgélii do popředí, protože při větší vzdálenosti odrůdy s tmavočervenými květy tolik nevyniknou.

Množení a řez

Vajgélii rozmnožujeme bylinnými řízky, dřevité špatně rostou. Každý rok musíme několik starších větví úplně seříznout, aby si keř zachoval mohutnost. Staré rostliny s neuspořádaným růstem je vhodné seříznout úplně, i když v důsledku radikálního řezu jednu sezonu nepokvetou.