Říjen je vhodnou dobou pro výsadbu většiny druhů cibulovin – především jeho teplý počátek (narcisům svědčí i konec října, jsou pak méně ohroženy houbovými chorobami). Pokud zvolíte rozmanité druhy a odrůdy cibulovin, budou kvést od časného jara až do počátku léta (některé kvetou i v létě a na podzim, sázíme je ovšem časněji). A pokud cibuloviny vysadíte ve skupinkách stejné odrůdy nebo vhodných kombinacích (s jinými cibulovinami nebo jarními dvouletkami, jako jsou pomněnky), bude jejich efekt oslnivý.

Pravidla výsadby

  • Naprosté většině druhů vyhovuje výsadba do hloubky, která odpovídá dvojnásobku až trojnásobku výšky cibule.
  • Silná vrstva půdy cibulky ochrání před výkyvy teplot, mulč navrch ochranu ještě zvýší.
  • Cibulky sázejte pečlivě podpučím dolů.
  • Většině druhů vyhovuje humózní, propustná půda a dostatek jarní vlhkosti.
  • V těžké půdě vložte na dno jamky drenáž z drobného štěrku nebo hrubšího písku.

Pěstitelské tipy

S cibulkami zacházejte opatrně, poškození zvyšuje riziko napadení houbovou chorobou. Cibule můžete před výsadbou posilnit mořením lignohumátu, který je zásobí prospěšnými látkami a zvýší jejich odolnost. Roztok poté využijete jako kvalitní hnojivo (což je i jeho prvotní určení).

Zeminou či kompostem zasypané cibulky můžete ještě navrch chránit vrstvou mulče - slámou či listím. Na jaře můžete listí opatrně shrnout, nebo ponechat na místě – cibuloviny si cestu prorazí, stejně jako v přírodě. Mulčování listovkou (zkompostovaným listím), vyzrálým kompostem nebo trávou má tu výhodu, že mulč můžete na záhonu ponechat i na jaře. Nastýlka uchovává půdu kyprou, zabraňuje vysychání i růstu plevelů.

Na záhonech je cibuloviny vhodné kombinovat s trvalkami, které pomalu vyrůstají v době, kdy jarní krása tulipánů, hyacintů, narcisů a krokusů končí. Překryjí tak uvadající listy cibulovin, které nesmíte odstraňovat – cibule z nich čerpá zpět zásobní látky a oslabilo by ji to. Záhony by měly být krásné od jara do podzimu, o což se kombinace cibulovina trvalek, případně i letniček, postará.

Cibule náročnějších druhů a kultivarů se z půdy po odkvětu a zatažení listů vyjímají a přechovávají obvykle na suchém tmavém místě se stálou pokojovou teplotou (záleží však na druhu). Bez této procedury obvykle časem tvoří menší a méně kvalitní květy. Naopak botanické, původní druhy cibulovin, nenáročné druhy jako jsou krokusy a narcisy a další vhodné ke zplanění (viz níže) takovou péči rozhodně nevyžadují.

Nenáročné druhy nejen do přírodních zahrad

Mnohé cibuloviny můžete pěstovat volně v louce, kde se budou rok o d roku přirozeně rozrůstat. Ideální jsou květinové louky, které se kosí pouze dvakrát ročně. Na podmáčená místa se hodí sněženky, bledulky a řebčíky kostkované, na louky s běžnou vlhkostí, která na jaře bývá vyšší, vysaďte narcisy, krokusy, vysoké hyacintky. Sušší luční partie budou vyhovovat botanickým tulipánům, okrasným česnekům a modřencům.

Jarními květy můžete rozzářit i častěji stříhaný trávník. Ale s prvním sečením musíte vydržet do doby, než cibuloviny odkvetou a většinu listů zatáhnou. Vybírejte proto časně kvetoucí odrůdy. Nejrannější najdete mezi krokusy, také naše plané křivatce a orseje ve větším množství doslova září. Pokud můžete nechat trávu povyrůst, vyzkoušejte i nízké rané narcisy, ladoňky, puškinie či ocúnovec.

Barevné koberce jarních cibulovin jsou krásné i pod stromy a keři – mnohým se zde dařím, protože kvetou časně, když dřeviny ještě propouštějí dostatek světla. Již v únoru a březnu kvetou sněženky a žluté talovíny, v březnu půvabné bledulky, pestré krokusy a modré ladoňky a ladoničky, v dubnu zahradu rozsvítí rané narcisy, snědky a řebčíky kostkované. Všem těmto druhům bude vlhčí, humózní půda pod stromy a keři svědčit. Stínomilné trvalky, například bohyšky, kapradiny či čechravy, raší až během května. Proto je můžete s jarními kvítky snadno zkombinovat do nenáročných záhonů, které budou krásné od jara do zimy.

Drobnokvěté botanické (původní) tulipány se hodí i na skalku. vyhovuje i modřencům a některým krokusům.