Název chřestu – asparágus (Asparagus officinalis) – pochází ze staroíránského „aspargos“, což by se dalo volně přeložit jako výhonek. Překlad vcelku sedí, z chřestu se opravdu jedí mladé výhonky. Když se však rozvinou, rostlina překvapí svým půvabem. Není proto divu, že je asparágus pěstován i jako rostlina okrasná, a to především druhy a kultivary, které jsou obzvláště dekorativní.
Asparágus pro okrasu
Mnohé druhy asparágus patří k tradičnímu sortimentu zahradnických podniků. Pěstuje se pro zelené listy, které jsou nepostradatelné pro floristy při výrobě kytic a květinových aranžmá. Asparágus se prodává i jako hrnková pokojovka. Rostlinu můžeme využít také při jarním osazování okenních truhlíků, kdy se dobře kombinuje téměř se všemi kvetoucími druhy.
chřest hustokvětý (Asparagus densiflorus Sprengeri)
Oblíbené druhy a jejich pěstování
Mezi okrasnými druhy je nejznámější chřest hustokvětý (Asparagus densiflorus ‚Sprengeri‘) s typickými dlouhými stonky s úzkými listovitými útvary (fylokládii). Roste mohutně a rychle a nejlépe mu bude vyhovovat závěsný květináč.
- Na pěstování je nenáročný, v zimě mu stačí i teploty kolem 8 °C, můžeme ho tedy využít i do prostor, které se pro pěstování teplomilných pokojovek nehodí.
- Stanoviště by ale mělo být světlé.
- Dbáme také na pravidelnou zálivku, substrát nesmí vyschnout. Každých 14 dní rostlinu přihnojíme tekutým hnojivem.
- V zimním období zálivku i hnojení omezíme.
chřest hustokvětý (asparagus densiflorus Mayers)
Zajímavá je forma Asparagus densiflorus Meyers, jehož výhony i fylokládia jsou kompaktnější a lehce připomínají liščí ohony.
Asparagus setaceus netvoří tak dlouhé výhony, fylokládia jsou velmi jemná a tvarem a charakterem připomínají kapradiny. Jeho pěstování je obdobné jako u A. densiflorus.
Mezi další hezké druhy patří Asparagus falcatus a Asparagus umbellatus.
Asparagus setaceus
Chřest nás doprovází již tisíce let
Asparágus neboli chřest je druh opravdu prastarý. Doklady o jeho pěstování, 4500 let staré nástěnné malby, byly nalezeny v egyptských pyramidách. Egypťané přinášeli tuto rostlinu jako oběť bohům, staří Řekové a Římané ji používali jako afrodiziakum a například Julius Caesar ho rád jídal vařený. Hippokrates zase ordinoval chřest jako diuretikum (močopudný prostředek).
