Květy bramboříků okouzlují tvarem i barvou

Výrazné a zároveň něžné, křehce působící květy zajímavé nazpět ohrnutými korunními lístky jsou prošlechtěny do nejrůznějších odstínů. Od bílé přes světle růžovou, lososovou, červenou až po tmavě nachovou, mohou být i dvoubarevné. Novinkou jsou květy světle zelené. Rozmanitý je i jejich tvar, korunní lístky jsou ladně rovné, mírně zvlněné, nebo rozverně zkadeřené, květy jednoduché i plné. Vyšlechtěných kultivarů je tolik, že všechny ani nemají jednotná jména. A nakonec se velmi liší i velikostí, jakož i celé rostliny – pěstovat můžeme roztomilé bramboříky miniaturní, dorůstající jen 8–13 cm, střední i poměrně velké, které rostou až 30 cm do výšky a zrovna tak široká je jejich listová růžice. Proto může být okno osazené pouze bramboříky neuvěřitelně pestré. Ozdobné jsou i samotné srdcovité listy, které často zdobí soustředné světle zelené či stříbřité pásy či zvýrazněná žilnatina.

Pěstování

Jedinou nevýhodou bramboříků je, že v přetopeném pokoji se jim nedaří a jejich krása uvadne zbytečně brzy. Pokud jim ale najdeme místo, kde se teplota pohybuje mezi 13–18 °C, mohou kvést neuvěřitelně dlouho. Nejodolnější vůči vyšším teplotám jsou miniaturní formy.

• Kromě vhodné teploty potřebují bramboříky dostatek světla, ale rozptýleného – přímé sluneční paprsky jim nesvědčí.
• Prospívá jim i vyšší vzdušná vlhkost, jsou to původně lesní květiny.
• Rostliny zaléváme zespodu měkkou vodou (ideální je dešťová), proud by se nikdy neměl dostat na hlízy, které by mohly uhnívat. Bramboříkům svědčí mírně vlhký substrát, který však může mezi jednotlivými zálivkami trochu proschnout. Pokud rostlině před zalitím mírně zavadají listy, neuškodí jí to tolik, jako přelévání.
• Každých čtrnáct dní až do odkvětu přidáme do zálivky tekuté hnojivo pro pokojové rostliny.
• Tvorbu nových poupat a květů podpoříme odstraňováním květů již odkvetlých. Měly by se i s celou stopkou vykroutit, stříhání vhodné není. Stejně tak odstraňujeme žluté listy.

Co s odkvetlou rostlinou?

Brambořík, který po celé vánoční svátky i déle lahodil očím množstvím květů, začne nejpozději na sklonku zimy uvadat. Nastává čas k odpočinku, proto necháme hlízu bez obav zaschnout. Poté ji vyjmeme z nádoby a až do další sezony ji uchováváme na chladnějším, suchém místě. Ale i hlízy, které jsou ponechány v nádobě, obvykle opět vyraší a vykvetou, pokud bude substrát přes léto spíše suchý a nádoby umístěny na stinném místě.

Nejlepší dobou, kdy rostlinám dopřát nový výživný hlinitý substrát, je polovina léta. Ještě odpočívající hlízu přesadíme do nové nádoby, která by ale neměla být větší než ta původní (v příliš prostorném květináči bramboříky méně kvetou), a do poloviny ji zahrneme substrátem. Ideální je směs listové zeminy, humusu, rašeliny a písku v poměru 3:1:1:1. V druhé polovině léta začne hlíza rašit.

Choroby a škůdci

Bramboříky, kterým se nedostává dost čerstvého vzduchu a mají přemokřený substrát, může napadnout plíseň šedá. Listy začnou žloutnout, objevují se na nich hnědé skvrny. Rostlinu ihned postavíme na dobře větrané místo a všechny napadené listy odřízneme ostrým nožem, dezinfikovaným v roztoku hypermanganu draselného. Ovšem žloutnoucí listy bez hnědých skvrn nemusí znamenat žádnou chorobu, ale pouze fakt, že bramboříku je příliš teplo.

Na rostlinách si mohou smlsnout i mšice a svilušky, zvláště stojí-li bramboříky v teplé místnosti, kde je nižší vzdušná vlhkost. Savé škůdce likvidujeme osprchováním listů (pokud možno měkkou vodou), otíráním mýdlovou vodou a prostředky na bázi olejů, které škůdcům zalepí dýchací otvory, ale nejsou zdravotně závadné a lze je použít v interiéru.

Pokud náhle začnou na rostlině vyrůstat místo pěkných a pravidelných listů zakrnělé a tuhé pahýlky, je pravděpodobně napadena roztočíky. Jsou to tvorové okem téměř nepoznatelní, nejvýše jako poprašek na spodní straně listů. Rostliny je třeba urychleně zlikvidovat či umístit do karantény, aby škůdci nenapadli i další rostliny.

Množení hlízami a ze semínek

Bramboříky lze množit dělením hlíz v době, kdy se sázejí do nového substrátu. Pěstovat je můžeme i ze semínek. Větším kultivarům trvá nejméně rok a půl, než dospějí ke květu, miniaturním odrůdám stačí i sedm až devět měsíců. Ovšem semena je třeba zakoupit. I kdyby na rostlinách dozrála, potomstvo by již vyšlechtěnou krásu rodičů nezdědilo, protože jde o F1 hybridy. Jiné je to s původními, botanickými druhy, které se pěstují obvykle venku – ty si v semenech všechny své vlastnosti předávají.

Zahradu mohou zdobit mrazuvzdorné vytrvalé druhy, jako například brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium), jež kvete na podzim, či brambořík (Cyclamen coum hybridum), který rozkvétá časně zjara, někdy již v únoru. 

Autor Jana Bucharová.