Mučenky (Passiflora) jsou nádherné, tropické až subtropické popínavé rostliny, které můžeme relativně snadno pěstovat v zimních zahradách, na zasklených balkonech i v bytech. V našich podmínkách se mučenky pěstují hlavně jako rostliny okrasné, které okouzlí krásou svých exotických, zajímavě tvarovaných, velkých, různobarevných květů. Ale i v domácích podmínkách se můžeme dočkat vlastních plodů.

Příprava a výsev semínek

Mučenky mají tmavá semínka, velká několik milimetrů, obalená sladkou rosolovitou hmotou, která tvoří hlavní jedlou část plodu.

  • Z plodu vybereme semena a namočíme je přibližně na 2–4 dny do vody.
  • Od semen se během této doby oddělí rosolovitý obal a v nádobce se vytvoří „slizký“ roztok, který přes sítko nebo hadřík přecedíme a několikrát obsah propláchneme teplou vodou, aby se oddělila čistá semena.
  • Ta pak vysejeme do výsevního substrátu (nejlépe do rašeliny s perlitem či pískem v poměru 1:1), asi 0,5 cm hluboko a zalijeme je podmokem tak, aby byl substrát mírně vlhký.
  • Květináč s výsevem zakryjeme třeba igelitovým sáčkem nebo zavařovací láhví.
  • Výsevy umístíme na polostinné místo (nesmí být na přímém slunci).

Klíčky si dávají na čas

Semena klíčí nejlépe při teplotách 22–28 °C různě dlouhou dobu: některé rostlinky se mohou objevit již po 2–3 týdnech, většina vyklíčí do 5–6 týdnů, jiné až za několik měsíců. Proto nezoufejme, pokud rostlinky nezačnou klíčit ani po několika týdnech – květináče nevyhazujeme a substrát udržujeme stále vlhký. Budeme–li trpěliví, rostlinek se určitě dočkáme.

Otužování a přesazování semenáčků

Když semenáčky vyrostou asi 2 cm, začneme je postupně otužovat – na chvíli květináčky odkryjeme a dobu větrání každý den prodlužujeme. Asi po týdnu už můžeme kryt sundat. Dosud nevyklíčená semínka pak mohou vyklíčit i bez zakrytí – rostlinky již vyklíčené totiž vytvoří svým novým „sourozencům“ vhodné mikroklima.

Mladé rostlinky ve výsevní nádobě dopěstujeme do velikosti 5–10 cm a poté je jednotlivě přesadíme do 6–8 cm velkých květináčků do směsi kompostové zeminy, rašeliny a písku v poměru 2:1:3.

Pěstování mučenek

Tropickým druhům se daří nejlépe při celoročních teplotách 20– 28 °C. Ideální pro jejich pěstování jsou teplé skleníky a zimní zahrady, ale dobře se jim daří i při pěstování v bytech na slunném místě.

Subtropickým mučenkám vyhovují v létě stejné teploty jako tropickým rostlinám, potřebují však chladnější zimování s teplotami 8–18 °C dle druhu. Teplejší zimování přežijí tyto druhy pouze na velice světlém místě, ale i tak jim žloutnou a opadávají listy, rostliny se oslabují a přes sezonu pak pomaleji přirůstají a málo kvetou. Podobné následky má však i příliš chladné zimování v teplotách 1–5 °C.

  • Stonky mučenek jsou slabé, plazivé, dlouhé i několik metrů a úponky se přichytávají k opoře.

    Všechny mučenky jsou světlomilné, vyhovuje jim stanoviště na plném slunci, orientované na jih či západ. Při nedostatku světla (např. na okně k severu) bude mučenka sice také růst, květů a plodů se však nedočkáme.
  • Tropickým i subtropickým mučenkám velice prospívá letnění. Nejlepší je zapustit květináče s rostlinami do záhonu na světlém, chráněném místě zahrady, nebo je umístit na balkon či terasu. Od jara do podzimu je vydatně zaléváme. Mají také rády pravidelné rosení.
  • V zimě (hlavně u rostlin zimovaných v chladu) naopak zálivku omezíme a rostlinu zaléváme teprve tehdy, až povrch zeminy zcela proschne.
  • Rostliny od jara do konce léta hnojíme každé dva týdny hnojivy pro kvetoucí okrasné rostliny.

Aby mučenky kvetly, vyžadují řez

Květy zakládají mučenky pouze na nových výhonech. Proto rostliny vyžadují každoroční řez, při němž stonky zkrátíme přibližně o třetinu (řez je nejlepší provést na přelomu zimy a jara). Poupata na nových výhonech vyrůstají po jednom až čtyřech z paždí listů přibližně od konce jara do poloviny podzimu a květy vydrží jeden až tři dny. Silné, bohatě rozvětvené mučenky mohou v dobrých podmínkách vytvořit až několik desítek květů najednou.

Bude mučenka plodit?

Většina druhů mučenek je cizosprašná – to znamená, že plody se začnou tvořit teprve až po opylení pylem z jiné rostliny. Pyl z jednoho květu na druhý přeneseme třeba vatičkou na špejli nebo pinzetou odtrhneme prašník z květu jedné rostliny a opylíme jím květy druhé rostliny. Existují však druhy, např. Passiflora edulis, které plodí i po opylení vlastním pylem.