Orchideje patří k vývojově nejmladším rostlinám a jsou často úzce specializované na určité prostředí. Je jich asi 20 000 druhů a jsou rozšířené po celém světě. Mnoho z nich je endemických – tj. rostoucích pouze na jediném místě na světě, (například na svazích jediné hory). Některé druhy tak zničením dané lokality z přírody nenávratně zmizí a při troše štěstí přežívají alespoň ve sbírkách pěstitelů.

Většina orchidejí žije v tropických oblastech, a to jak v celoročně vlhkých a teplých deštných lesích v nížinách, tak chladnějších mlžných lesích vysokých hor. Zde rostou orchideje většinou jako epifyty – tj. přichycené nejčastěji na větvích stromů. Nejsou to paraziti, od stromů nečerpají nic – vodu a živiny v ní přijímají zčastých dešťů a mlh. Jejich nápadné, mnohdy velké a vonné květy patří k nejkrásnějším výtvorům rostlinné říše.

Orchidej na české louce

Orchideje rostou i u nás, a dokonce i v polárních oblastech. Zde se ovšem jedná o drobnokvěté pozemní orchideje. Při bližším pohledu jsou podobně krásné a zajímavé, jako orchideje tropické. Navíc jsou vesměs ohrožené a chráněné.

Víte, proč se naše orchideje jmenují vstavač? Není to tak zcela nevinné…. Celá čeleď vstavačovitých (Orchideaceae), do které jsou všechny orchideje zařazené, nedostala jméno podle tropické krásky, ale podle evropského vstavače (Orchis). Název je odvozen od řeckého slova orchis – varle a vychází z tvaru podzemní hlízy rostlin, které byly navíc ve starém Řecku používány jako afrodiziakum.

Prales v bytě

Důležitý je výběr zdravé orchideje v obchodě. Vybírejte rostliny kvetoucí, s pevnými listy a zdravými kořeny (kořeny bývají u většiny druhů silnější, drátovité šedostříbrné se zelenou špičkou).

Některé druhy exotických orchidejí opravdu potřebují k životu podmínky, které lze napodobit pouze ve skleníku. Ale většina dnes v obchodě nabízených orchidejí jsou odolní kříženci vyšlechtění pro pěstování v domácích podmínkách, kteří při dodržení základních požadavků rostou a kvetou i na okně v paneláku.

První orchideje v Evropě

Do Evropy se první tropické orchideje dostaly v 17. století z Ameriky a v 18. století z Asie. Braly se spíše jako zajímavosti, které není možné dlouho udržet při životě. Zahradníci je sázeli do půdy pro běžné pokojové rostliny a pěstovali je v nevětraných přetápěných sklenících.
Teprve s poznáváním života orchidejí v přírodě se začaly vysazovat do vylehčených substrátů, a rostliny byly umístěny do sice teplých, ale větraných skleníků, kde byl zajištěn nezbytný pohyb vzduchu.
Jejich pěstování se začalo dařit a orchideje se dostávaly do módy.

  • Ceny dovážených rostlin však byly vysoké a mohli si je dovolit pouze botanické zahrady nebo velmi bohatí soukromníci. Dovoz z přírodních nalezišť vrcholil v průběhu 19. století, kdy byly do Evropy posílány statisíce rostlin, hlavně z Ameriky.
  • Dlouhou cestu bohužel přežíval jen zlomek z celkového počtu nasbíraných rostlin. Mezi největší „lovce orchidejí“ patřil i známý český cestovatel a zahradník Benedikt Jan Rozel (1824-1885).

Důležitý objev – symbióza s houbami

Počátkem 20. století byly orchideje již dosti rozšířené. Postupně se získávaly i zkušenosti s rozmnožováním orchidejí. Důležitý byl poznatek, že semena klíčí pouze v prostředí, ve kterém se nacházejí určité druhy hub, žijících s rostlinami v symbióze.

Později se podařily i výsevy v umělých podmínkách na agarové půdy, z nichž klíčící rostlinky mohou získávat stejné látky (hlavně cukry), jaké jim v přírodě dodávají houby. Tak se podařilo namnožit miliony orchidejí, jejich ceny výrazně klesly a květiny se rychle rozšířily i do běžných domácností.