Půdopokryvné rostliny poskytují na zahradě neocenitelné služby. Z plazivých vytrvalých a stálezelených bylin jsou to například barvínek, bohyška, bergénie, iberka, mydlice a některé okrasné hluchavky. Pro stejný účel můžeme zvolit i dřeviny, ať už listnaté (zvlášť vhodné jsou půdopokryvné růže), či jehličnaté, z nichž můžeme doporučit třeba plazivé odrůdy jehličnatého jalovce. Všechny trávník skvěle zastoupí a brzy vytvoří hustý, pro plevely prakticky neproniknutelný koberec. Některé se drží nízko při zemi, nevadí jim plné slunce a ještě nabízejí záplavu barevných kvítků (např. rozchodníky či mateřídouška). Jiné si zase libují v místech, kde ani tráva neroste, hlavně ve stínu vzrostlých stromů: takové jsou břečťany či kopytníky. A že po trávníku lze chodit, kdežto po rostlinách nikoliv? Ne tak docela, i mnohé půdopokryvné rostliny, hlavně ty nižší, jsou natolik odolné, že snesou i silné pošlapání.
Půdopokryvné plamenky se rozrůstají do šířky
Příprava půdy a výsadba
Před výsadbou si spočítáme, kolik rostlin budeme na vymezenou plochu potřebovat, aby náhrada trávníku byla co nejdokonalejší a nejhustější. Záleží rovněž na rychlosti růstu. Trvalky zase není dobré vysazovat příliš daleko od sebe, doporučovaná vzdálenost je asi jen 20 cm. Oproti tomu mezi rychleji rostoucími dřevinami, což jsou například poléhavé jalovce, bychom měli ponechat alespoň metrové rozestupy. Veškeré půdopokryvné rostliny musíme zasadit do pečlivě odplevelené půdy. Než se důkladně zapojí a vytvoří souvislý zelený koberec, chráníme vhodným mulčem holý povrch půdy před nadměrným vysycháním, hlavně v letních měsících, a také před plevelnými rostlinami.
Na podzim neodstraňujeme opadané listí z rostlin s kobercovým růstem hráběmi, protože mohli porost poškodit. Lepší je naváté listí posbírat a drobnější zbytky ponechat přes zimu. Můžeme také použít zahradní vysavač a listí vyfoukat.
Půdopokryvné jehličnany
Jalovec polehlý (Juniperus horizontalis) je vhodný na slunce i do polostínu. Několik variet, přímo kopíruje terén a dále prokořeňuje.
Jalovec obecný (Juniperus communis Repanda) je nízký, roste celkem pravidelně do kruhu, hodí sen na slunná místa.
Mikrobiota křížolistá (Microbiota decussata) je otužilá, snese přistínění, na zimu se barví do bronzova.
Tis červený (Taxus baccata Repandens) má nejraději polostín, kde snese i sucho, na slunečném stanovišti vyžaduje dostatek zálivky, vysoký je asi 50 cm.
skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis)
Půdopokryvné listnáče
Skalník (Cotoneaster) je otužilý, snáší slunce i polostín, neopadává a lze si vybrat z mnoha plazivých variet. Při rozrůstání větve prokořeňují.
Brslen Fortunův (Euonymus fortunei) má kultivary s barevnými listy, na zimu neopadává, snese slunce i stín s dostatkem vláhy, poléhavé větve prokořeňují.
Korunatka klaná (Stephanandra incisa) je vhodná na slunce i polostín, nesnáší větší sucho a roste rychle. Vyžaduje častější řez, opadavá však.
Pámelník Chenaultův (Symphoricarpos chenaultii Hancock) je nenáročný, vhodný na slunce i do polostínu. Roste rychle, může sice namrznout, ale dobře regeneruje.
Půdopokryvné riostliny pro slunná stanoviště
Mochna křovitá (Potentilla fruticosa) nabízí mnoho různě barevně kvetoucích odrůd. Preferuje dobře propustné půdy a občas potřebuje zmlazovací řez.
Tavolník japonský (Spiraea japonica) je nenáročný a otužilý, vhodné jsou nízké kultivary.
Růže (Rosa) mohou mít dlouhé vybíráme, proto vybíráme výhradně druhy pokryvné a rozprostřeně rostoucí.
Půdopokryvné rostliny pro stinná místa
Břečťan popínavý (Hedera helix) prokořeňuje postupně, dobře snáší i sucho a stín, na výběr jsou variety s různým tvarem i barvou listů. Odrůdy s pestrobarevnými listy bývají choulostivější, sázíme je proto na místa chráněná proti mrazu.
Pachysandra klasnatá neboli tlustonotník (Pachysandra terminalis) je stálezelená, veli odolná a otužilá.
Barvínek menší (Vinca minor) je otužilý, snese sucho, rozrůstá se zakořeňujícími lodyhami, neopadává.
