Bez včel není úrody: Opylují včely medonosné i samotářky

Aby byla zahrada plná hojnosti, musí v ní bzučet včely a čmeláci. Třešně, višně, meruňky, jabloně, slivoně… všechny jsou závislé na jejich jarním políbení, zrovna tak většina ovocných keřů a dokonce i mnohá zelenina. Rostliny a opylovači k sobě nerozlučně patří, jeden bez druhého nemůže žít. Většinu opylování zastanou chované včely meodonosné. Ale nepostradatelní jsou i čmeláci a také nenápadné a zajímavé včely samotářky.

Plodová zelenina bez opylovačů nedozraje

U rostlin, ze kterých sklízíme plody a nejsou samosprašné, ani nevyužívají služby větru, je hmyz pro bohatou úrodu opravdu zásadní.

Hmyzosnubné, tedy využívající k rozmnožování hmyz, jsou například melouny, okurky, pastináky, dýně, částečně i papriky a rajčata.

U listové a kořenové zeleniny nás opylení může zajímat, pokud si chceme vypěstovat vlastní semínka. Bez opylení hmyzem se v tomto případě neobejde brokolice, kedlubna, všechny odrůdy zelí i kapusty, čekanka, vodnice, pažitka, petržel, pórek a mrkev.

Bez pomoci opylovačů by na tom byla samozřejmě špatně i produkce mnoha polních rostlin, například řepky olejky.

Postavte hmyzu hotel

1. Do cihel, kulatých či hranatých dřevěných špalků vyvrtejne dírky. V nich se zahnízdí hmyz.
2. Tato hnízdiště přijdou do vlastnoručně vyrobené stabilní dřevěné budky opatřené v několika úrovních přihrádkami.
3. Nakonec jednotlivá hnízdiště naplňte nejrůznějším materiálem vhodným k hnízdění– větvičkami, rákosím, dřevitou vatou a jinými přírodními materiály.

Jak přilákat včely

Od jara do podzimu by měla zahrada kvést. Hmyzosnubné květy, které jsou včelami opylovány, hýří barvami a vůněmi - a potěší proto i nás samotné.

• Na zahradě by neměly by chybět ovocné stromy a keře, na nektar je z nich nejbohatší třešeň. Včely ale vyhledávají i javory a lípy.
• Prvním jarním zdrojem nektaru jsou krokusy.
• Mezi nejvýživnější květy patří pampelišky, slunečnice, jiřinky a podzimní astry.
• Medonosných je i mnoho aromatických bylin, například dobromysl, rozmarýna.  

Včely, zázrak přírody

Včelí společenstva, jejich složitá struktura a dokonalá organizace jsou fascinující. Díky tomu, že jsou schopny obývat společně velké dutiny a vytvářet bohaté zásoby medu je lidé začali chovat. Prví zmínky o chovu včel v našich zemích pocházejí již z pátého století.

Výčet udivujících včelích schopností je nekonečný – průzkumnice dovedou pohmatem odhadnout, zda se do vybrané dutiny (či úlu) vejde celý roj, včelími tanci si předávají informace o směru, vzdálenosti i vydatnosti zdroje potravy, létavky dokáží navštívit až 30 000 květů v jediném dni... Koevolucí, společným vývojem, se včely staly s květinami tak provázané, že jedny bez druhých již nemůžou existovat.

Nebojte se úlů

Obvykle je přítomnost úlů v sousedství vítána, všímaví zahrádkáři vědí, že díky včelám mají vyšší úrodu. V poslední době se ale také stává, že se jejich blízkosti obávají – často již předem a mnohdy zbytečně. Úly by pouze neměly být nasměrovány tak, aby včely vylétaly přímo přes cizí zahradu – i to však lze vyřešit překážkou, například živým plotem, který jejich dráhu letu včas zvýší.

Včely samotářky

Na našem území však žijí kromě domestikované včely medonosné desítky dalších druhů včel, avšak nenápadně a skrytě, nejčastěji samotářsky. I ony však umí sbírat pyl a připravovat z nektaru med , opylovat rostliny. A to i za nepříznivého počasí.

Protože netvoří společenstva, nejsou rozděleny ani funkce jako v úlu, plodná je každá samička. Pro vajíčka si připravují malá hnízda:

• pískorypky, chluponošky či ploskočelky je vyhrabou v zemi
• drvodělky v trouchnivém dřevě
• zednice, maltářky či čalounice pak potřebují najít dutinku již hotovou – pouze ji „zazdí“.

Po oplození klade samička do dutin vajíčka, opatří je zásobou medu a pylu a skrýš zavíčkuje kousky listí či hlínou. Larvičky se po vylíhnutí živí připravenou směsí, poté se zakuklí a z hnízdečka vyleze nová včela samotářka.

Útočiště na zahradě

S hnízdními dutinami můžeme včelkám samotářkám snadno pomoci.

• Pískorypkám a dalším druhům, které si chodbičky hrabou, dobře poslouží například suchá květinová zídka z kamenů nespojených maltou či odkrytý písčitý srázek.
• Drvodělce ponechejme v koutě zahrady trouchnivý pařez.
• Ostatním druhům nejlépe poslouží otvory vyvrtané ve dřevu či zdi – nejlépe vodorovné, alespoň 10 cm dlouhé, s centimetrovým průměrem.

Samotářky zůstanou věrné naší zahradě, pokud jim poskytneme dostatek potravy spíše, než včely medonosné. Nemají totiž pátračky, které by je složitým tancem zpravili o bohatším zdroji potravy a odlákaly.

Autor Jana Bucharová.