Je pravda, že bylinkám se nejlépe daří venku. Ale snadno je lze pěstovat i za oknem v květináčích, zvláště pokud zahradu nemáme. Přes léto bychom i těmto „domácím“ měli dopřát co nejvíce slunce a čerstvého povětří, ideálně na balkóně či terase, nebo alespoň u otevřeného okna. Díky tomu získají dobrou kondici a radost nám budou dělat i v zimě.

Zimní bylinková zahrádka v květináčích by však v domácnosti neměla chybět ani v případě, že máme bylinkový záhonek i na zahradě.

Přezimování bylinek v květináčích

Ideální pro přezimování většiny bylinek je teplota kolem 10 až 15 °C. Tedy například:

  • ložnice
  • místo u okna na chodbě
  • meziokenní prostory, pokud v nich teplot neklesá pod bod mrazu.

Jsou-li zdravé, mohou bylinky být, pokud není jiná možnost, umístěny i ve větším teple. To je přímo žádoucí u rostlin určených k rychlení. Rychlené bylinky poskytnou větší sklizeň, ale dlouhodobě nebudou tak vitální jako ty, jež přes zimu odpočívají. Proto je nejlepší nechat část bylinek odpočívat a část rychlit.

Osvětlení

Pokud chceme mít bohatší sklizeň i přes zimu, vyplatí se pořízení zářivky, jejíž spektrum rostlinám umožňuje fotosyntézu. K dostání jsou i úsporné typy.

Hlavním zimním problémem pěstování bylinek je nedostatek světla. Nejvhodnější proto bývá pozice na okenním parapetu, orientovaném na jih či východ. Květináče pravidelně otáčíme, pokud nechceme, aby se bylinky nakláněly za světlem na jednu stranu. Světlo potřebují bylinky rychlené i odpočívající, neboť jsou stálezelené a při snížené aktivitě v nich fotosyntéza probíhat.

Zálivka

Sníženému přísunu světla a nižší teplotě je třeba přizpůsobit zálivku. Bylinky, až na vlhkomilnější výjimky jako je máta, nesnášejí kořeny trvale v mokru.

  • Dobrá drenáž na dně květináče a pískem vylehčená půda usnadní péči o rostliny.
  • Voda by neměla trvale stát ani v podmiskách. Zálivka musí být mírná, ale pravidelná. Přizpůsobujeme ji vzrůstu rostliny a především teplotě.
  • V zimě bylinky rovněž nepřihnojujeme. Možné je to sice přirychlení, tedy intenzivnějším způsobu pěstování, ale bylinky obecně příliš hnojiva nepotřebují, jsou skromné.

Vyšší vlkost vzduchu jako prevence vůči škůdcům

Název jedné z nejaromatičtějších bylinek, rozmarýnky, pochází patrně z řeckého rose marine, tedy mořská rosa. Daří se jí blízko moře, kde je vzduch vlhký a rozmarýnu osvěžuje hojnost rosy.Suchý vzduch vytápěných místností nesvědčí většině pokojových rostlin a o bylinkách to platí dvojnásob. Velmi jim proto prospěje pravidelné rosení i celkové zvlhčení vzduchu.

  • Skvělou pomůckou jsou odpařovací misky pod květináčem, ze kterých stoupá kolem bylinky vlhkost, přitom dno květináče s vodou v kontaktu není. Keramická miska vyplněná oblázky je navíc pohlednou dekorací. Odpařování je obzvlášť účinné, stojí-li bylinky nad radiátorem.

Zvýšená vlhkost chrání byliny proti sviluškám. Objeví-li se přesto ony nebo mšice, můžeme je odstranit výluhem z pelyňku, bramborovou vodou (z brambor vařených ve slupce či samotných povařených slupek) nebo přípravkem na bázi řepkového oleje a lecitinu, který škůdcům zalepí dýchací otvory a jinak je zdravotně naprosto nezávadný. Ošetřovat insekticidy bylinky v interiéru, když je navíc chceme používat v kuchyni, dobré není.

Vůně bylinek léčí

Nejúčinnějším lékem na zanícený krk je šalvěj lékařská. Můžete z lístků připravit nálev, nebo je čerstvé žvýkat.

Bylinky nám přinášejí užitek nejen v kuchyni. Z jejich listů se spolu s odpařovanou vodou stále uvolňují silice. Sice v tak malé koncentraci, že je nevnímáme, ale na lidské zdraví i mysl mají patrně pozitivní účinky.

Při počínajícím nachlazení, nebo jen únavě, poskytnou bylinky první, jemnou, ale přesto účinnou pomoc. Stačí, když z podrcených konců větviček připravíme nálev, nebo vdechujeme samotnou jejich vůni. Při dotyku a zvláště rozemnutí uvolňují léčivé vonné silice mnohem více. Dezinfekční účinky mají silice rozmarýny, která zároveň povzbuzuje, levandule a meduňky, která je uklidňující, yzopu, saturejky, tymiánu, máty, dobromysli.