V přírodě lze rostliny původních rajčat najít v Ekvádoru a v Peru. Pěstovat je začali Aztékové v Mexiku v nižších polohách na svazích And. Aztécké slovo tomatl znamená kulaté ovoce a španělští dobyvatelé tedy rostlinu nazývali tomate. Než je lidé začali šlechtit, měla „divoká“ rajčata kulaté červené nebo žluté plody velikosti mezi rybízem a třešní. Rostou ve své domovině dodnes, jsou šťavnaté, mají typickou rajčatovou vůni a chutnají i lidem, kteří běžná rajčata nejedí. Plody jsou sice malé, ale rostou na střapcích po několika kusech, takže se dobře sklízejí. Rostlina se latinsky nazývá Solanum pimpinellifolium, v českém názvosloví je to lilek bedrníkolistý nebo též rajče divoké.

Pěstování

Rostliny vydatně zavlažujeme, a protože je neničí plísně, nemusíme dávat pozor, abychom při zálivce nekápli na listy.

Divoké rajče roste a plodí s oporou i bez opory. Pokud má oporu, šplhá do výšky až dvou metrů a rozsochaté keře nezaberou na záhonech tolik místa. Rostliny se hodně větví, rostou do šířky (jedna rostlina dokáže zabrat plochu až 4 m2) a vzájemně se proplétají, takže záhy vytvářejí neproniknutelné houští, čímž ovšem vytěsní plevel a udrží si pod sebou vláhu. Keříky nemusíme zaštipovat, naopak čím víc bychom je zaštipovali, tím více by obrážely. Rostliny plodí až do prvních mrazíků, přezrálé plody praskají a samy se vysemeňují. Na rozdíl od běžných rajčat v organicky vyhnojené půdě rostou až příliš bujně a méně plodí, proto je lze s úspěchem vysazovat do druhé trati.

Výsev semínek a výsadba sazeniček

Semenáčky předpěstujeme stejně jako u běžných rajčat, bez předpěstování plodí později. Zhruba v první polovině března je vysejeme do směsi zeminy s kompostem (1:1). Jakmile se oteplí (po zmrzlých), přesadíme rostlinky na záhony na slunném místě a pohnojíme je třeba kopřivovou jíchou. Sázíme je zhruba 40 cm od sebe, aby keře měly dostatek místa. I tak vytvoří bohatou houštinu. Větve by neměly ležet na sobě, protože takové houští rádi napadají slimáci.

Plody začínají zrát koncem července až počátkem srpna a zrají do prvních mrazů. Divoká rajčata můžeme s úspěchem pěstovat i v nádobách.

Rajče divoké

  • Je odolné proti plísni bramborové.
  • Můžeme je pěstovat bez velkých nároků na péči jako takzvané minihouštiny
  • Má vynikající sladkou chuť
  • Je velmi odolné proti nízkým teplotám i úžehu.
  • I v tom nejdeštivěším roce a ve vyšší nadmořské výše je úroda jistá.
  • Plodí velmi brzy, zhruba 3 týdny před všemi ostatními odrůdami.
  • Je vhodné i do menších nádob. inzerce

Samovýsev

V příznivých podmínkách (když je teplé jaro) tato rajčata rostou i ze samovýsevů a „přírodní“ sazenice brzy doženou ty předpěstované. Pokud si chceme semena z vlastní sklizně uchovat pro příští sezonu, měli bychom použít jen zralé (klidně i přezrálé) plody z co největšího počtu rostlin (pro zachování genetické diverzity).

  • Semena získáme tak, že zralé plody rozkrojíme a dužninu se semeny necháme ve sklenici několik dní kvasit, aby se rozpustil rosolovitý obal, který brání předčasnému klíčení.
  • Pak do sklenice nalijeme vodu, zamícháme ji a necháme usadit, kvalitní semena postupně klesnou ke dnu, takže vodu opatrně slijeme, semena zachytíme a na sítu usušíme; můžeme použít i sušičku.

Sklizeň a zpracování

Plody jsou seskupeny v hroznech, což výrazně usnadňuje jejich sklizeň: celý stonek jednoduše odstříhneme. Ročně z jedné rostliny sklidíme stovky sladkých plodů. Plody je nejlepší konzumovat čerstvé, skvěle chutnají i v míchaných salátech ochucených bazalkou. Jsou velice dekorativní, takže je lze použít k dozdobení jídel. Můžeme je i sušit, vybereme menší plody a necháme je vcelku, některé se mohou teplem nafukovat, proto je propíchneme špendlíkem.