Nejlepší bylina je...

Co oblast, to jiná „zaručená“ rostlina. Například kolem Rožnova nedají dodnes dopustit na řepík lékařský (Agrimonia eupatoria). Kdekoliv se ve vzpomínkách pamětníků setkáme s devaterem kvítí, ani jeho výčet není přesně stanoven. Často stačilo, aby v čajové směsi bylo zastoupeno právě devět druhů a už lidé věří, že pomůže od kdejaké nemoci a možná navíc přičaruje i lásku.

Shoda však panuje na tom, že nejúčinnější jsou zeliny nasbírané mezi Jány, tedy mezi svátky Jana Křtitele a Jana Pavla (24. a 26. června). Samozřejmě v závislosti na místních podmínkách a průběhu vegetace bylo možné rostliny sbírat třeba i pár týdnů před či po svátcích. Sbírat se prý mají mlčky a na devíti různých místech. Dle pověry vůbec největší léčivou silou vládly ty byliny, které nasbírala mladá nahá dívka o svatojánské půlnoci.

Ctěná a chtěná byla především takto nasbíraná mateřídouška, kterou si u dívek objednávaly budoucí maminky, aby mohly v jejím odvaru poprvé vykoupat miminko. Dívence měla koupel přinést krásu, chlapečkovi mužnost a sílu. Vhodné bylo také sbírat rostliny v květnu, měsíci Panny Marie, kdy se v přírodě vše probouzí do života a má největší moc. Květy černého bezu se sbíraly naopak kolem svatodušních svátků, zralé plody pak samozřejmě až na podzim.

Pro zázračné bylinky nemusíte na konec světa

Pokud se zatoužíte vykurýrovat pomocí bylinek, tak určitě vsaďte hlavně na ty domácí. Vždyť i naši předkové byli odkázáni většinou jen na své nejbližší okolí. I když na jarmarkách se často daly nakoupit ingredience, které doma k mání nebyly. Vesměs ale užívali bylinky ze zahrádky nebo ty, co rostly za humny, pili vodu ze studánky či mléko od vlastní kravky, na „cizoty“ moc nespoléhali. A pokud jim ta která bylinka nepomohla, nezlobili se a dál hledali jinou, která jim od jejich trápení pomůže.

  • Podběl lékařský (Tussilago farfara) - naši předkové věřili, že kdo spolkne první podbělový květ, který na jaře spatří, vyhne se po zbytek roku bolesti v krku. I nyní je jeho léčivá síla využívána při léčbě kašle a nachlazení. Chutnější a zdravější je ve směsi devatera kvítí.
  • Dobromysl obecná (Origanum vulgare) - dobromyslí měly být novorozenému Ježíškovi dle legendy vystlány jesličky, aby chránila jeho spánek. Má nezastupitelnou roli v čaji z devatera kvítí, po vypití jejího odvaru se můžete těšit na klidnou a ničím nerušenou noc.
  • Jahodník obecný (Fragaria vesca) - z jahodníku se nejčastěji sbírají listy, někdy i s květy či zralými plody, které pak dodávají především čajové směsi krásný vzhled.
  • Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea) - je váženou a v posledních letech čím dál vzácnější léčivou rostlinou, používanou především k léčbě trávicích obtíží.
  • Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) - pampeliška si podobně jako ostatní žlutě kvetoucí rostliny našla své místo v léčbě chorob jater, po dlouhé zimě bývala také příjemným zpestřením jarní kuchyně.
  • Jitrocel prostřední (Plantago media) - obsahuje podobné léčivé látky jako jitrocel kopinatý, avšak ve výrazně nižších koncentracích. V lidovém léčitelství bývají jeho semena používána jako nenásilné projímadlo. Jeho listy se používaly stejně jako u známějšího jitrocele kopinatého na otevřené krvácející rány a dokonce i bércové vředy.
  • Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) - léčivou sílu heřmánku snad nejlépe dokumentuje prastará lidová moudrost: „Před bezem smekni, před heřmánkem klekni.“ Heřmánek provázel člověka od narození – v heřmánku se děti koupaly nebo se jim oplachovaly oči, dospělým měl pomoci od plísně nohou či kožních vyrážkách.