Ve starověkém Řecku patřila kdouloň k rostlinám přiřčeným bohyni Afroditě a věřilo se, že plody kdouloně působí jako afrodiziakum. Proto bývali tímto symbolem zdraví a plodnosti obdarováváni snoubenci.

Kdouloň podlouhlá (Cydonia oblonga Mill.) je jedna z nejstarších kulturních rostlin, jako ovocný strom je známa více než 4000 let; s největší pravděpodobností pochází ze starověké Persie. Dnes už u nás není kdouloň příliš rozšířená, vyskytuje se jen ojediněle na zahradách v teplejších oblastech, ačkoliv se v našich končinách tato dřevina pěstovala již od středověku a místy dokonce zplaněla.

Z kulturních odrůd se nejčastěji pěstuje kdouloň s hruškovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Pyriformis) a kdouloň s jablkovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Maliformis).

Růžové květy a voňavé plody

V našich zahrádkách se nečastěji vysazuje odrůda ’Champion.’

Kdouloň je keř nebo strom dorůstající do výšky 6–7 m, vytváří nepravidelnou kulovitou nebo rozložitou korunu. Listy jsou velké, tmavě zelené, vejčité, celokrajné, na rubu bělavě plstnaté.

Kvete ve druhé polovině května velkými voňavými květy s narůžovělými nebo bílými korunními plátky.

Plodem je žlutá malvice s pronikavou vůní, někdy s výrazným žebrováním a s plstnatou slupkou, která po otěru zůstane lesklá a někdy mastná. Dužnina je světle žlutá, šťavnatá, jemná, aromatická. Plody se sklízejí v září až říjnu.

Pěstování

  • Nejlépe se kdouloni daří v humózní půdě dobře zásobené živinami.
  • Nesnáší půdy s vysokým obsahem vápníku, trpí v nich žloutnutím listů – chlorózou. Na výživu má podobné nároky jako jabloň a hrušeň.
  • Na vláhu není příliš náročná, stačí jí srážky kolem 550 mm.
  • Je teplomilná, nejlépe jí vyhovuji oblasti vhodné pro pěstování broskvoní a meruněk.
  • Stromky vysazujeme nejlépe na podzim na vzdálenost 4–5 m.
  • V prvních letech po výsadbě je nutné výchovným řezem založit kosterní větve, později pouze korunu prosvětlujeme. Pokud možno výhony nezkracujeme, protože kdouloň nejvíce kvete a plodí na koncích výhonů.
  • Vzhledem k tomu, že kdouloň poměrně mělce koření a kořeny jsou citlivé na namrznutí, je dobré na podzim ke kořenům nahrnout zeminu, nebo je pokrýt organickou hmotou.
  • Kdouloň netrpí běžnými chorobami ani škůdci.

Lahodné kompoty, křížaly, rosoly i osvěžovač vzduchu

V syrovém stavu jsou plody špatně stravitelné, proto se nekonzumují bez tepelné úpravy. Můžeme z nich ovšem připravit výborné kompoty, marmelády, džemy, křížaly a především rosoly – při zpracování se uplatňují především pektiny obsažené v jádřinci a ve slupce. Plody pro zpracování necháme uležet.

Kdoule kromě velkého množství pektinu obsahují vitamin C a skupinu vitaminu B, sacharidy, organické kyseliny, třísloviny a minerální látky, např. zinek, železo, draslík či vápník.

  • V minulosti se plody kdouloně využívaly v lidovém léčitelství proti bolestem v krku, při žaludečních potížích, průjmu, zmírňují také kašel.
  • Protože kdoule silně voní, hospodyně je ukládaly do prádla, které pak krásně vonělo. Plody můžeme také volně rozložit v bytě pro příjemné osvěžení vzduchu.

Pleťová maska s kdoulí

Plody kdouloně se uplatňují i v kosmetice, výtažek z nich je součástí různých krémů, protože obsahují třísloviny – tedy látky, které stahují póry, což přirozenou cestou snižuje ztráty vody a pleť je pak svěží a zpevněná.

Jak připravit pleťovou masku:

Potřebujeme 2 čerstvé kdoule a 200 ml alkoholu.

  • Kdoule oloupeme a dužninu nakrájíme na plátky.
  • Vložíme je do sklenice, zalijeme alkoholem a necháme je louhovat nejméně 14 dní. Poté výluh slijeme přes sítko.

Na pleť masku nanášíme vatičkou, po ošetření omyjeme obličej teplou vodou a ošetříme běžným způsobem.