Angrešt je vděčné ovoce, oblíbené do nejrůznějších dezertů i pro zavařování. Výtečný a zdravý je však i čerstvý, pokud jej necháme dozrát do plné chuti. Výhodné je zvolit odrůdy odolné vůči antraknóze, houbové chorobě, která dovede angrešt zcela zlikvidovat.

Kde dobře poroste?

Angrešt dobře snáší mírné zastínění.

Angrešt je o něco náročnější na teplotu, ideální jsou stanoviště s průměrnou roční teplotou 7 až9 °C. K nízkým teplotám je však odolnější než černý rybíz. Nesnáší sucho nebo zamokření, optimální je 650 mm srážek za rok. Hladina podzemní vody by měla být 70 až90 cm pod povrchem půdy.

Angreštu vyhovují otevřená stanoviště s mírným průvanem. Mělce koření a rychle reaguje na všechny agrotechnické zásahy.

Ve srovnání s rybízem červeným a bílým má angrešt vyšší nároky na půdu. Vyžaduje středně těžké, humózní, hlubší půdy, neutrální až slabě kyselé reakce, dobře zásobené živinami.

Výsadba

Angrešt můžeme vysazovat buď na podzim, nebo na jaře – výhodnější je výsadba podzimní. Pokud sazenice nesázíme těsně před zamrznutím půdy, ještě na podzim částečně zakoření a na jaře lépe využijí zimní vláhu. Obvykle také v prvním roce vytvoří větší přírůstky. Jarní výsadba trpívá suchem, zejména když je provedena později, v době nedostatku vláhy je nutná závlaha.

  • Keř angreštu vysazujeme do sponu 3x1 m, asi o 3–5 cm hlouběji, než rostly ve školce.
  • Po výsadbě zkracujeme na jař výhony na 2–4 pupeny. Velmi slabé výhony odřezáváme úplně. V dalším roce ponecháme 4–6 nejsilnějších, vzpřímených výhonů
  • Stromky angreštu vysazujeme ke kůlu nebo k drátěnce tak, aby kůl nebo drátěnka procházely korunou.

Chceme-li mít korunky ve stejné výšce, musíme obvykle vysazovat některé stroky hlouběji, protož kmínky nemají téměř nikdy stejnou výšku. Toto hlubší zasazení není na závadu, neboť meruzalka dobře zakořeňuje a vytvoří na zahrnuté části kmínku nové kořeny. Naproti tomu škodlivé je mělké sázení, část kořenů obvykle zaschne, protože těsně pod povrchem půdy nemají dost vláhy.

Řez po výsadbě a v dalších letech

  • Výhony po výsadbě zkracujeme na jaře na 2–3 pupeny, slabé výhony na 1 pupen. Z vyrostlých výhonů vybereme 4–5 nejsilnějších jako základ koruny a ty ve druhém roce zkrátíme o třtinu až čtvrtinu a to převážně na vnitřní pupen, což má význam hlavně u odrůd s rozložitým nebo převislým růstem (´Dekor´,´Zlatý fík´).
  • V dalších letech odstraníme před jarním řezem všechny zahušťující výhony, hlavní výhony zkrátíme asi o třtinu až polovinu a postranní obrost na 2–4 očka.
  • Po 4–6 letech obměňujeme hlavní větve za mladší – přestárlé větve zkrátíme co nejhlouběji, pokud možno na mladý náhradní výhon. Při tomto způsobu řezu získáme rovnoměrně vyvinuté, řídké koruny, které pravidelně plodí a dozrává na nich ovoce největší velikosti. Správně tvarovaný stromek musí být při sklizni dobře přístupný i uvnitř koruny.

Podstatou dalšího tvarování je každoroční doplňování počtu výhonů a případně jejich zkracování. Počty základních větví a výhonů po ukončení tvarovacího řezu má být 8–10 podle vzrůstnosti V dalších letech obměňujeme výhony tak, aby na keř nebyly větve starší než pětileté.

Životnost keřů angreštu je kolem 20 let, stromky na meruzalce zlaté se dožívají jen 8 až 10 let, někdy i méně (častý výskyt botrytidy u báze kmínků nebo těsně pod korunkou).

Stupně zralosti, aneb kdy sklízet


U angreštu rozlišujeme tři stupně zralost:

  • Zelená zralost, při níž sklízíme zhruba začátkem června drobné, sytě zelené plody pro přípravu pektinu.
  • Kompotová zralost (asi koncem června), při níž jsou plody ješě tvrdé, ale mezi prsty pružné a mají barvu světle zelenou.
  • Konzumní zralost (obvykle začátkem července), při níž jsou plody již plně vybarveny typicky podle odrůdy.