Škrkavky jsou kosmopolitně rozšíření parazité, zamořenost populace se odhaduje asi na 1,4 miliardy lidí. Nejvyšší výskyt je v méně rozvinutých oblastech Asie, Afriky a Ameriky, ale i u nás se hlásí okolo dvou set případů ročně. Odhalená onemocnění přitom můžou být jen kapkou v moři, mnoho hostitelů škrkavek nemá příliš velké obtíže a nákaza se u nich nemusí vůbec odhalit.

Škrkavka - úspěšný parazit se složitým životním cyklem

Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides) je 10-30 cm dlouhá hlístice parazitující v tenkém střevě člověka. Způsobuje onemocnění zvané askaridóza, někdy označované jako toxokaróza. Nakazíte se pozřením vajíčka škrkavky, ve střevech se vylíhne larva, která putuje do krevního a lymfatického ústrojí a odtud až do plic. Larvy rostou a vyvíjejí se, dostávají se dýchacími cestami opět do trávicího systému a svůj vývoj ukončují v tenkém střevě. Dospělé škrkavky zde žijí až dva roky a samičky denně vyprodukují okolo 200 000 vajíček, která odcházejí se stolicí ven z těla hostitele.

Příznaky onemocnění

Projevy nákazy škrkavkou se odvíjejí podle toho, kde v těle se škrkavky nacházejí. Pokud vás často trápí bolesti břicha, trpíte na průjmy nebo zvracení, obtěžuje vás zvýšená plynatost, nafouklé břicho nebo máte občas křeče, je dost dobře možné, že schováváte ve střevech právě škrkavky. Další příznaky jsou špatná pleť, vyrážky, bolesti kloubů a svalů, dechové potíže, někdy se mohou objevit teploty či zvětšení mízní uzlin. Většina nakažených osob však netrpí závažnými zdravotními problémy, takže tyto příznaky připíší "podzimní únavě", "letnímu průjmu", nebo "jarní slabosti".

Migrující larvy mohou vážně poškodit játra, dostanou se klidně až do oka, mozku či svalů,kde vytvoří zánětlivé ložisko. Nemalé procento těchto případů končí postižením mozku, srdce, ledvin, poruchou nebo dokonce ztrátou zraku.

Nakazíte se z hlíny i od domácího mazlíčka

Jak se škrkavky dostanou do lidského organismu? Až příliš snadno, pozřením infekčních vajíček. Ta dozrávají asi za 14 dní po vyloučení z těla hostitele a vydrží aktivní i několik let. V praxi se nakazí třeba malé děti, když si hrají na zahradě nebo na pískovišti a dostanou se do kontaktu s kontaminovanou půdou.

Nákaza je snadná i při práci na zahrádce: stačí náhodně olíznout umazané prsty, špinavou rukou si zapálit cigaretu, zkonzumovat nedostatečně umytou zeleninu... Jedním z velkých rizik je mazlení se štěňaty nebo koťaty, ta musí být pravidelně odčervována, protože představují velkou hrozbu pro šíření tohoto onemocnění.

Nejlepší je prevence

Nemusíte být nutně chovatelem domácích zvířat nebo nadšeným zahrádkářem, ale přesto vám infekce škrkavkami hrozí. Podle studie České zemědělské univerzity je asi 10 % psů v Praze pozitivních na nákazu vnitřními parazity. Když propočítáme množství trusu od psů a vajíček škrkavek v nich obsažených, dojdeme k číslu 170 000 000, což je počet vajíček, která se denně dostávají do parků a zahrad a přežívají tam několik let. Podle testů ze zahraničí, je asi třetina půdy ve městech zamořená vajíčky různých druhů škrkavek.

Jak se chránit před škrkavkami?

  • Dodržujte základní hygienická pravidla, myjte si ruce, pečlivě myjte ovoce a zeleninu.
  • Nemazlete se se zvířátky, o kterých nevíte, zda jsou pravidelně odčervována.
  • Sbírejte trus po svých mazlíčcích a pravidelně je odčervujte.
  • Zakrývejte pískoviště.
  • Půdu na zahrádce přerývejte, vajíčka na povrchu se zničí slunečním zářením.