Vavřín vznešený (Laurus nobilis), takzvaný bobkový list, byl ve starém Římě mýtickou rostlinou, schopnou přinášet štěstí a bohatství, vavřínové věnce byly znakem slávy a vznešenosti. Věštkyně z Delf listy vavřínu žvýkala před viděním, a opravdu jí mohly pomoci navodit trans, neboť ve větší dávce působí mírně narkoticky. Ovšem při množství, jaké se používá ke kulinářským účelům, nemusíme mít z podobných účinků obavy.

Vůně bobkového listu

  • Bez výrazné, mírně kafrové a peprné vůně bobkových listů si nelze představit mnoho polévek a omáček.
  • Jsou výtečným kořením do dušených mas (například hovězího či vepřového bourgignonu), ke zvěřině, rybám i pokrmům na kari koření.
  • Povařené v mléce dají svěží příchuť pudinkům a rýžovým dezertům.
  • Sušené je lze vložit do nádoby s uskladněnou rýží, která přejme jejich vůni.

Bobkovému listu nevadí dlouhé vaření, naopak, jeho chuť a vůně se tak do pokrmu nejlépe vstřebá.

Listy z vlastního vavřínu můžeme používat čerstvé, sušit je, nebo naložit do vinného octa. Pokud je usušíme, je vhodné je spotřebovat co nejdříve, rychle totiž ztrácejí na kvalitě (i to je jedna z výhod oproti kupovanému sušenému koření). Z vavřínu můžeme lístky sklízet podle potřeby po celý rok.

Vanilkový pudink s vůní vavřínu

  1. Do hrnce vlijeme 150 ml mléka a 150 ml šlehačky, přidáme dva bobkové listy.
  2. Pomalu přivedeme k varu, poté odstavíme.
  3. Rozšleháme tři žloutky s vrchovatou lžící vanilkového cukru a vmícháme do odstaveného mléka se smetanou.
  4. Znovu pomalu zahříváme, ale nevaříme. Mícháme do té doby, než směs zhoustne.
  5. Pudink je nejlepší horký, podávaný s kousky ovoce.

Pěstování

Ve středozemí dorůstá vavřín velikosti stromu či mohutného keře. V našich podmínkách jej můžeme pěstovat pouze jako přenosnou rostlinu, neboť tužší mrazy by venku nepřežil, a pěstování v nádobě i klima omezuje jeho vzrůst. Zato jej však můžeme vytvarovat do podoby půvabného malého stromku s košatou, kulovitou korunkou. Odštipováním spodních listů a větviček vznikne kmínek, košatou korunku pak tvoříme zakracováním větví. Ovšem vavříny lze tvarovat i do dalších rozmanitých tvarů.

Pěstovat můžeme také různé kultivary, například zlatolistý Aureum, nebo úzkolistý Angustifolia.

Pokud je rostlina již větší a nádoba těžká, vyplatí se podložka na kolečkách, na níž ji na podzim snadno přemístíme.

  • Vavřínu svědčí mu slunné, závětrné stanoviště.
  • Substrát by měl být kyprý, výživný, nádoba dostatečně hluboká.
  • V letním období potřebuje vavřín dostatek vláhy.
  • Zimování je ideální na chladném, bezmrazém, ale světlém místě (vavřín je, jako většina středozemních aromatických rostlin, stálezelený).
  • Vavřín lze snadno množit stonkovými řízky.

Vavřín jako vysokokomen

  1. Zasadíme rovný zakořeněný řízek nebo semenáč do 10cm květináče naplněného půdní směsí spískem. Trvá asi rok, než řízek začne dobře růst, a během této doby ho uchováváme v teple skleníku a občas mlžíme, abychom zachovali vysokou vzdušnou vlhkost.
  2. Rostoucí rostlinu přesadíme do většího květináče. Současně odstraňujeme spodní listy a postranní výhonky tak, aby se vyvinul pěkný kmínek. Kmínek přivážeme k opoře a na několika místech ho uchytíme, aby rostl rovně. Pokračujeme v přesazování a přivazování podle potřeby.
  3. Když je stromek o něco vyšší, než je požadovaná výška, odstřihneme mu vrcholek. Stále odstraňujeme postranní výhonky vyrůstající z kmínku. Větvičky v koruně seřízneme nebo zaštípneme, vždy když dosáhnou délky asi 15cm. Postranní výhonky vyrůstající z hlavních větví zkracujeme stejně.
  4. Stále vyštipujeme vrcholky postranních výhonků, abychom podpořili nárůst husté tvarované koruny z listů. Každý rok na jaře přesazujeme nebo alespoň vyměňujeme povrch substrátu. Korunu zastřiháváme nůžkami dvakrát ročně.