Zelené hnojení posilní vyčerpanou půdu. Mezi nejlepší rostliny, které záhony ozdraví a pohnojí, patří svazenka vratičolistá. Květy svazenky zároveň poslouží včelám a motýlům pozdního léta jako vítaná potrava. V srpnu zasetá semena vzejdou brzy, za dva měsíce pokvete. Sejeme ji hustě, semena jen lehce zahrneme vrstvičkou zeminy. Při vzcházení je nesmíme nechat zaschnout. Těsně po odkvětu svazenku posečeme a zapravíme do půdy. Jako kvalitní zelené hnojivo poslouží i směs hrachu, ovsa a pelušky, či bob, který díky symbiotickým bakteriím na kořenových hlízkách obohatí půdu velkou porcí dusíku.

Zelné hnojení v létě

Po sklizni raných zelenin a brambor vyséváme například slunečnici (potřebuje k růstu alespoň 9 týdnů), svazenku, pohanku, hořčici, řepku, měsíček atd. Můžeme zvolit i různé kombinace a přebytky osiva zeleniny a vysít na zelené hnojení třeba salát, špenát, fazole, košťáloviny apod.

Zasít a včas posekat

Posečené rostliny můžeme před zapravením postříkat rostlinným zákvasem, abychom podnítili přeměny zelené hmoty v půdě.

Zelenou hmotu posečeme v době květu, kdy je její obsah nejhodnotnější. Vikvovité rostliny v této době poutají nejvíce dusíku, brutnák, svazenka, pohanka další dávají potravu včelám, proto je můžeme nechat kvést co nejdéle. Nesmí však dojít k dozrání semen, která by posléze klíčila v době, kdy na záhonech chceme pěstovat zeleninu a nikoliv zelené hnojení.

Posečené rostliny ihned zapravíme do půdy, zkoráme či zaryjeme. Pokud je předtím podrtíme (například sekačkou na trávu), bude proces obohacení půdy probíhat lépe a rychleji.

Nejoblíbenější druhy rostlin

  • Ideálním zeleným hnojivem je také půvabná svazenka vratičolistá. Není příbuzná s žádnou z tuzemských kulturních rostlin, nehrozí přenos nemocí na zeleninu. Rychle roste, stačí jí 6 týdnů, a dobře prokořeňuje, snáší i sucho.
  • Měsíček lékařský známý jako léčivá rostlina, pomáhá ve formě zeleného hnojení půdu zbavit háďátek.
  • Pořádnou porci dusíku do půdy vpraví vikvovité rostliny. Žijí totiž v symbióze s bakteriemi, které poutají vzdušný dusík. Ten se po odumření rostliny uvolňuje a slouží jako výživa následné plodině. Dále serostliny této čeledi vyznačují kůlovým kořenem pronikajícím do značných hloubek, čímž provrtávají nepropustné vrstvy a vynášejí živiny do horních vrstev půdy. Z rostlin této čeledi se na zelené hnojení hodí například lupina, bob polní i zahradní, dále peluška (hrách), vikve a hrachor, ale také různé druhy jetelů. Vhodná je i luskoobilní směska (hrách, peluška, oves).
  • Brukvovité rostliny – především řepka a hořčice – jsou mezi zahrádkáři oblíbené a běžně používané. Vytvářejí rychle mnoho žádoucí organické hmoty. Ovšem pěstujeme–li hodně košťálovin, mohly by brukvovité rostliny jako zelené hnojení půdu jednostranně unavit, proto je střídáme i s dalšími druhy.