Zelenošáchor jedlý (Chlorocyperus esculentus) je představitel prastarých kulturních rostlin. Znali jej již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem ve starověkém Egyptě. Dnes se tato zajímavá užitková rostlina kromě Egypta pěstuje hlavně v Súdánu, méně již v Indii a v Americe.
Hlízky, které se vytvářejí na oddencích rostlin, se používají místo ořechů nebo mandlí, v praženém stavu místo kávových zrn nebo jako surovina k výrobě kvalitního oleje. Jejich lahodná chuť opravdu připomíná mandle.
zelenošáchor jedlý
Pěstování na zahradě
Zelenošáchor jedlý patří do čeledi Cyperaceae šáchorovité. Jsou to byliny s plazivými oddenky. Z nich vyrůstají 20 až 80 cm vysoká stébla s čárkovitými listy. Oboupohlavné květy jsou větrosnubné, uspořádané do tenkých, vícekvětých klásků. Plodem jsou nažky.
Na oddencích rostlin se vytvářejí protáhlé černé hlízky velikosti 15x25 cm, které za syrova chutnají jako pravé mandle. Protože v českém klimatu kvete zřídka a semena prakticky nevytváří, rozmnožuje se hlavně z těchto vegetativních hlízek. Přesto lze rostlinu úspěšně pěstovat na našich zahradách, dokonce při víceletém pěstování v teplejších oblastech hrozí, že se stane plevelem.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Před výsadbou hlízky namočíme na 24 hodin do vlažné vody.
- Hlízy zelenošáchoru vysazujeme je v dubnu až květnu do volné půdy do sponu 30x10 cm.
- Byliny milují lehčí, písčité a záhřevné půdy.
- Optimální teplota vzduchu je 18 až 20 °C.
- Nezbytná je pravidelná a dostatečná zálivka.
- Na podzim se z vyrytých rostlin oddělí hlízky, které se pak omyjí a osuší. V dobrých podmínkách jsou výnosy až 0,3 kg „zemních mandlí“ z metru čtverečního.
Ořechy, olej, káva...
Hlízky zelenošáchoru jedlého obsahují 20 % tuku, až 44 % sacharidů a lehce stravitelné bílkoviny.
- Požívají se hlavně syrové, vařené, pražené nebo pečené.
- V pečivu mohou nahradit ořechy nebo mandle.
- Pražené v mnoha zemích slouží jako náhražka kávy.
- Vyrábějí se z nich též sladké ovocné nápoje orientálního typu „šerbet“.
- Z hlízek se lisuje velmi kvalitní olej.
