Medvědice nemusí být jen velká šelma, ale také docela malý keřík. Na první pohled vypadá jako brusinka a je skutečně její příbuznou.


Kyselá půda jí svědčí, ale není podmínkou

Medvědice lékařská je v naší přírodě silně ohrožená, a proto je zákonem chráněná. Její listy a plody tudíž nesmíme sbírat. Můžeme si však pořídit sadbu z okrasných školek a pěstovat ji doma. V nabídce školkařů jsou i okrasné kultivary. Medvědici lékařskou obvykle množíme semeny či řízkováním, špatně však snáší přesazování a je citlivá na poškození kořenů. I proto ji vysazujeme v kontejnerované sadbě.

Medvědici dopřejte co nejvíce slunce.

Místo pro pěstování této drobné dřeviny, která koření až metr hluboko, může být vlhčí i sušší, celkově ale rostlina nejlépe prosperuje ve vlhčích, kyselých, dobře propustných půdách chladnějších míst s chudším půdním profilem. Přestože medvědice patří do čeledi vřesovcovitých, do níž náležejí i jí botanicky blízké brusinky nebo borůvky, nelpí tolik na vyloženě kyselém substrátu. Ten sice preferuje, ale může růst i v neutrálním prostředí. V Alpách například roste na vápencových podkladech, ale s půdním substrátem slabě kyselým. Kromě rašelinných půd, kde často roste právě ve společnosti borůvek, je dobře adaptovatelná na písčitohlinité a kamenité půdy.

Výsadba do textilie, mezi kameny nebo jehličí

Medvědici můžet epěstovat i na skalce.

Nízké keříky medvědice mají poléhavý způsob růstu, můžeme je tedy pěstovat jako půdopokryvné dřeviny. I na plně osluněném stanovišti je však výrazně ohrozí například bujně rostoucí vytrvalé plevele, snadno je rovněž poškodí pošlapání.

Medvědice naroste maximálně do výšky 30 cm, obvykle je ale nižší. Výhony však dorostou plazivě do vzdálenosti až metr od středu rostliny. Pro výsadbu je lepší zvolit hustší spon, například 30x30 cm, aby se porost zapojil rychleji. Prostor mezi rostlinami vyplníme do větší hloubky kameny, případně použijeme silnější půdní krycí textilie. Osvědčila se také vyšší vrstva smrkové hrabanky s větším podílem jehličí na sušším místě, kde z plevelů vyklíčí v menším množství jen vlaštovičník či rdesno, jež lze snadno mechanicky odstranit. Jehličí navíc působí kysele, což rostlině svědčí.


V zimě může žíznit

Mladší rostliny v zimě uvítají krycí sněhovou pokrývku, neboť se jedná o rostlinu neopadavou, stálezelenou. Při silnějších a déletrvajících holomrazech s hlubším promrznutím půdy může rostlina zahynout nikoliv však mrazem, ale vysušením, protože snese poklesy zimních teplot až k 45 °C. POmůže tedy zálivka. U nás ji můžeme pěstovat jak v teplejších lokalitách, tak i v nejvyšších polohách.


Červené plody zrají na sklonku léta

Medvědice lékařská u nás v nížinách kvete již v průběhu března, v nejvyšších polohách však až v červnu. Rostliny mají samčí i samičí květní orgány a jsou částečně či plně samosprašné. Opylování zajišťují například včely.
Plody velké až 6 cm jsou podobně jako brusinky červené, tvar však mají mírně zploštěný. Bobule zrají od konce srpna v nižších polohách, do října v horských oblastech. Slabě nakyslé ovoce nemá příliš výraznou chuť a dužnina je sušší.


Medvědice v kuchyni

V kuchyni nalézá uplatnění podobně jako brusinky v kompotech k masitým pokrmům. Plody po přejití varem zesládnou a můžeme z nich vyrobit i sirup, šťáva má šedou až hnědou barvu. Ovoce lze i sušit.

Medvědice v lékárně

  • Jak již její název napovídá, medvědice lékařská se využívá ve farmacii a v kosmetice. Významný je obsah arbutinu (až 10 %), tříslovin (20 %), dále silic a rozličných kyselin. Tyto cenné látky jsou zastoupené primárně v zelených částech rostlin.
  • Léčivé přípravky ze sušených listů medvědice lékařské se využívají vnitřně především k léčbě urologických zánětů, nepodávají se však dětem, těhotným ženám a pacientům s onemocněním ledvin.

Podrobnosti pro zvídavé čtenáře

Jen málo jiných dřevin má podobně jako medvědice lékařská v češtině tolik lidových zvukomalebných pojmenování říká se jí tolokněnka, medvědík, kostrhounek, hrozník nebo polárníček. V angličtině se jmenuje bearberry, tedy medvědí bobule.

A právě pojmenování polárníček odkazuje k tomu, že medvědice lékařská (Arcthostaphylos uva–ursi) se přirozeně vyskytuje ve větším měřítku v severních arktických oblastech, například v Grónsku. Medvědice patří také mezi naše původní rostliny, které se u nás uchovaly jako pozůstatek poslední doby ledové. Běžně se s ní však v naší přírodě nesetkáme, neboť roste jen na několika málo lokalitách, kde má potřebné podmínky pro existenci. Na některých dřívějších stanovištích, například v Lužických horách, pravděpodobně vyhynula. Na ostatních místech (střední Povltaví, Labské středohoří, okolí Doks, Krušné hory nebo přírodní park Džbán) ji nejčastěji najdeme na skalních stráních. Půdně chudá stanoviště jí nevadí. Na severu často roste na rašeliništích, vřesovištích a ve světlých, řídkých lesích.
Medvědice jsou rostlinami dlouhověkými a dožívají se i sta let. Kromě medvědice lékařské existuje i řada jiných druhů medvědic, které pocházejí především ze Severní Ameriky, případně z Asie a mnohdy jim naše klimatické podmínky nevyhovují, neboť jsou teplomilné.