Jarní údržba bazénu

Na jaře začínáme na sezonu připravovat zahradní bazén. Uděláme především to, co jsem nestihli na podzim – vyčistíme zanesenou filtraci, umyjeme vnitřní strany tělesa bazénu nebo vyměníme některé plastové komponenty. Ale jenom to by nestačilo.

Nesprávně udržovaný bazén je zdrojem nejrůznějších kožních problémů, proto se na jaře zaměříme na důkladné vyčištění filtrace i přívodního potrubí a provedeme celkovou revizi.

Jarní přípravu si usnadnil každý, kdo už na podzim vodu ošetřil vhodnými chemickými přípravky, zbavil bazén mechanických nečistot a snížil hladinu vody až zhruba deset centimetrů pod nasávací hrdlo filtrace, takzvaného skimmeru.

Připomeňme si, že ůdržbu bazénu je třeba dělat před zimou včas, kdy denní teploty ještě dosahují 10–15 °C a nehrozí přízemní mrazíky.

Je-li pH a obsah chloru ve vodě v pořádku, propláchneme, vypneme, demontujeme a vysušíme pískovou filtraci.
Nezapomeneme ani na vysušení přívodních a odvodních trubek od čerpadla, aby je mráz neponičil.
Vodu musíme vypustit i z čerpadla, a to vypouštěcími šrouby. Následně celou filtrační jednotku uskladníme na suchém místě, kde nemrzne.
Využíváme-li solární panely pro ohřev bazénové vody, nezapomeneme ani na ně. Důkladně vypustíme a vysušíme vodu ze všech desek a uklidíme je. Nakonec ještě použijeme chemický přípravek pro zazimování a bazén zakryjeme plachtou.

Co nás čeká na jaře?

Do přípravy bazénu na sezonu se pustíme zhruba v polovině dubna, kdy teploty v noci neklesají pod bod mrazu a voda v bazénu je přes den teplá 10–15 °C. Nejprve celý bazén odkryjeme.

Je-li zastřešen okny s polykarbonátovou výplní, půjde to snadno.

UV záření plachtám škodí, podílí se na jejich pozvolném rozkladu.

Používáme-li krycí plachtu, z bazénu ji stáhneme, necháme vyschnout a uklidíme ji na suché a chladné místo s minimálním přístupem světla. To je velmi důležité pro udržení její dlouhé životnosti.

Druhým krokem je důkladné vyčištění bazénu od všech nečistot. Zajímáme se především o čistotu stěn, síťkou například odstraníme plovoucí nečistoty, jako jsou listy, trávy nebo mrtvý hmyz, nečistoty ze dna vysajeme speciálním bazénovým vysavačem.

Stěny čistíme přípravkem, který na ně naneseme houbičkou, rozetřeme a necháme čtvrt hodiny působit. Pak vše důkladně opláchneme proudem vody. Při silném znečištění postup opakujeme, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku.

Pořizujeme-li filtraci novou, dbáme na to, aby se jednalo o systém s takzvaným samonasávacím čerpadlem. To znamená, že po napuštění bazénu nemusíme čerpadlo zavodňovat, vodu si natáhne samo prakticky ihned po spuštění.

Po vyčištění bazénu následuje zapojení filtračního zařízení. Před jeho spuštěním určitě nezapomeneme překontrolovat filtrační písek – maximálně po dvou až třech letech ho musíme vyměnit za nový, neboť ten stávající má již sníženou filtrační schopnost, a to vinou omletí jednotlivých částic křemičitého písku. Starý písek také značně namáhá čerpadlo.

Zajímavým doplňkem větších bazénů je solární ohřev. Pokud je mobilní, umístíme ho tak, aby na něj po většinu dne svítilo slunce. Dobře udržovaný a nepoškozený solární panel dokáže zvýšit teplotu vody o 6 °C.

Pokud se objeví přízemní mrazíky, necháme vodu skrz panely proudit, nebo přepneme takzvaný obtok, aby se do panelů voda vůbec nedostala.

Poté, co jsme nainstalovali a připravili filtrační zařízení, přidáme do bazénu tolik vody, aby se hladina dostala až ke skimmeru. Spustíme filtraci a necháme ji běžet celý den – to proto, aby se voda důkladně promíchala a při následném měření ukázala objektivní údaje.

Jak měřit kvalitu vody?

Nejdůležitějšími ukazateli kvality bazénové vody jsou pH, obsah chloru a tvrdost. Odborníci na stavbu a údržbu bazénů tvrdí, že pH by mělo dosahovat hodnoty 6,8 až 7,4, voda by tedy měla být neutrální.

Kyselá voda (pH menší než 6,5) způsobuje korozi kovových částí bazénu, blednutí barvy stěn bazénu a navíc dráždí pokožku.
Naopak zásaditá voda (pH vyšší než 7,8) působí celkově negativně − ve vodě se tvoří zákaly a chemické přípravky mají sníženou účinnost.

Reakci vody musíme kontrolovat jednou týdně, nebo okamžitě, když se ve vodě začnou tvořit mléčné zákaly. K rychlé úpravě slouží přípravky označované jako pH+ nebo pH–.

Stejně tak měříme i tvrdost vody, jejíž hodnota by neměla přesáhnout 18 °N. Ve velmi tvrdé, vápenaté vodě se tvoří vodní kámen, který se velice špatně odstraňuje.

Chlor dezinfikuje, ale pozor na dávkování

V dnešní době rozlišujeme dva typy uskupení chloru v bazénové vodě.

Volný chlor se do vody uvolňuje rozpouštěním tablet a je jeho nejúčinnější formou. Posláním chloru jako chemického přípravku je dezinfekce, při koncentraci do 3 mg/l je pro lidský organismus neškodný, takto obohacená voda nijak nepáchne ani nedráždí pokožku.

Dávkování chloru zajišťuje plovák, kam umístíme potřebný počet tablet.

Takzvaný vázaný chlor vzniká reakcí volného chloru s organickými nečistotami obsahujícími dusíkaté sloučeniny. Obsah chloru musí být v rozmezí 0,3 až 0,5 mg/l. Hodnota pod tímto rozmezím znamená rychlé znehodnocení vody a nebezpečí zarůstání bazénu zelenou řasou. Vysoký obsah naopak působí negativně na pokožku koupajících se osob – mohou se u nich objevit ekzémy a jiné kožní potíže, případně mohou mít podrážděné oči.

Co musíme provést, když je obsah vázaného chloru vysoký a trápí nás jeho nepříjemný zápach? Máme po ruce dvě řešení:

První spočívá v tom, že vodu vyměníme za novou. Je to ale zdlouhavý proces, aby zápach zmizel, musíme původní vodu značně zředit novou.
Účinnější je takzvaná superchlorace − vodu v bazénu přechlorujeme tak, abychom ve výsledku naměřili desetkrát vyšší obsah volného chloru, než kolik máme naměřeno chloru vázaného, hodnota musí být alespoň 5 mg/l nebo více.

Superchlorací se vázaný chlor rozloží na chlor volný a dusík, jenž následně vyprchá. Vzhledem k tomu, že obsah vázaného chloru nemůžeme nijak přímo změřit, pro zjištění využijeme vzorec:

chlor celkový = chlor volný + chlor vázaný.

Chlor měříme tabletovými nebo kapkovými testery, z nichž většina modifikací je kombinovaných, což znamená, že dokážou měřit jak obsah chloru, tak hodnotu pH.

Hrátky s chemií

Nečistotami jsou do vody zanášeny mikroorganismy, které se značnou měrou podílejí na tom, že může být po nějakém čase voda zdravotně závadná.

Abychom mohli bazén používat, musíme se naučit správně dávkovat veškeré chemické prostředky, které jsou pro jeho provoz potřeba. Obzvláště na jaře je tato schopnost důležitá, protože tím vlastně vytváříme základ pro celou sezonu.

Musíme však mít správně fungující filtr. Pokud zanedbáme jeho údržbu, můžeme chemii dávkovat jak chceme, nic nezmůžeme – aby totiž chemické prostředky dobře působily, potřebují se velmi důkladně promíchat s vodou, přičemž zanesená filtrace snižuje výkon čerpadla, čímž zhoršuje cirkulaci v bazénu.

Kontrolujeme ji tedy nejméně jednou za dva týdny, nebo podle tlaku na manometru – čím vyšší tlak, tím je filtrace více zanesena.

Problémy s řasami

Nejčastější jsou řasy zelené a vyskytují se především ve vodě s hraničními hodnotami obsahu chloru. Spory řas přenáší prach, déšť nebo vítr. Občas se však setkáváme i s řasami hnědými, kterým se daří na místech s nedostatkem světla.

Proti řasám zakročíme prostředkem pro likvidaci řas (algicidní chemie) a otestujeme parametry vody. Problém většinou bývá v jejím nevhodném složení, kdy obsahuje mnoho dusíku nebo pH nevykazuje správnou hodnotu, a tudíž chemie nefunguje správně.

Zákal vody je běžný problém

Zákaly vody jako takové vznikají z nejrůznějších příčin, jednou z nich je příliš mnoho minerálních látek, hlavně manganu, vápníku nebo železa. Takovou náplň bazénu bychom měli ihned po napuštění chemicky upravit – snížit pH a tvrdost a odstranit minerální látky, které jsou původcem zbarvení.

Pro odstranění zákalů používáme tzv. vločkovač. Jedná se o chemický prostředek, navazující se na drobné částečky nečistot ve vodě. Toto navazování částeček na sebe končí vytvořením vloček, jež pohodlně odsajeme bazénovým vysavačem.

Má to však i jednu negativní vlastnost. Pokud bychom vločkovač předávkovali, ve vodě vznikne zákal mléčného typu. Ten nezmizí do té doby, dokud se do vody znovu nedostanou jemné nečistoty, které se pak s nadměrným množstvím přípravku vyvločkují.

Zákal ale může vzniknout i kvůli solárnímu ohřevu – ve velkých vedrech jej raději vypneme. V teplé a prosluněné vodě se také daří řasám.

Zavedeme preventivní opatření

Předcházet problémům s čistotou vody usnadní i sešit se zápisy o kontrolách. Budeme vědět, kdy měřit hodnoty, případně kdy čistit filtraci nebo měnit písek. Mějme na paměti, že prakticky ihned po zprovoznění bazénu se do vody mohou dostat řasy a způsobit zákal, neboť některé druhy odolávají chlorování.

V teplých dnech zakročíme šokovým chlorováním, kdy obsah bazénu krátkodobě zvýšíme až na 10 mg/l, čímž zničíme bakterie, řasy a další organismy. S koupáním však musíme počkat, a to minimálně jeden den nebo do doby, dokud obsah chloru neklesne na normální hodnoty. V souvislosti s tím nezapomeneme ani na očištění stěn a dna bazénu.

A co alergici?

Pokud by byl někdo z koupajících se alergický na chlor, můžeme použít takzvanou bezchlorovou chemii na bázi peroxidů.

Problémy s kožními ekzémy však většinou vznikají jen nevhodným dávkováním chloru, kdy je jeho hladina tak vysoká, že dráždí pokožku a oči. Při správném dávkování a udržování optimálních hodnot volného i vázaného chloru nemusí mít obavy ani sebecitlivější osoby.

Foto archiv