Každý z nás má zcela určitě únor spojený se skřivánkem. Však znáte to spojení Hromnic se skřivánčím vrzáním. Někteří si možná vybaví onu bajku se stejným podtextem. Tu o skřivánkovi, který na Hromnice vylétl, zpíval, zmrzl a padl ztuhlý na zem. A jaké měl štěstí, že kolem šla kráva a jeden teplý kravský „koláč“ upustila právě na skřivánka; ten v teple kravího trusu roztál, pookřál, vystrčil hlavičku a zpíval dál. Což, jak se ukázalo, neměl dělat, protože okolo letící jestřáb ho spatřil, vytáhl a sežral. A jaké že z toho plynulo naučení? Přece to, že si 1) nemáme dávat závazky, na které nestačíme, 2) že když se na nás někdo (s odpuštěním) vy...., tak to s námi ještě nemusí skončit špatně, 3) jsme–li v tom až po krk, není radno si zpívat, a konečně 4), když nás z toho někdo tahá, ne vždycky to musí myslet dobře.

Kočičí pranostiky

Skřivánek není jediné zvířátko s únorem pranostikou spojené. Vezměte si třeba takovou kočku. Nesejde na tom, zda to je kočka „an sich“ nebo kocour, neřku–li nezkušené kotě. Leží–li kočka v únoru na slunci, v březnu poleze za kamna. Můžete si to vyzkoušet a odpozorovat na vlastních kočkách, máte–li jaké a navíc „venkovské“. Kočkám v bytě, neřku–li v paneláku, je to jedno. Ty nanejvýš sledují, jestli se někam nebalíte, třeba na chalupu, a nepřipravujete pro ně přepravku. To pak některé zalezou pod postel nebo pod skříň a jsou k nevytažení a jiné se div samy nenacpou do přepravky, už jen aby byly venku a užívaly si volného prostoru. A občas i myšek.

Komáří předpovědi

Dalším pranostikálním zvířátkem jsou komáři. Když vás v únoru pošimrají za ušima, namoutě že v březnu poběžíte do tepla s namrzlýma ušima. Někdejší autoři takových průpovídek měli letité zkušenosti, ze kterých vyplývalo, že se neblíží ani globální oteplování ani nová doba ledová, jak tvrdíme my, vědecky poučení. Oni totiž věděli, stejně jako zpívá Spiritual kvintet, že svět s námi houpá a jednou je tak a jindy onak. Že stejně jako to je s únorovou kočkou a komáry, je to i s průpovídkami, co srpen nedovaří, září nedopeče, a že by bylo nejlepší, kdybychom ve spirituálím duchu spíš my houpali se světem, než abychom to nechali jen na něm.

Hovězí, medvědí a jezevčí

Taky hovězí se nachomejtlo v únorových říkánkách. Hovězí ještě živé, v kůži a kožichu. Tak třeba kdyby na Hromnice napadlo jen tolik sněhu, co je na krávě znát, bude úrodný rok. Nebo z jiného soudku: Kdyby měl únor tu moc co leden, nechal by v krávě zmrznout tele. Jsou taky dvě medvědí: Na Hromnice sněženice – medvěd otvírá boudu. Není–li vánice, zavírá ji. V jiném krajovém provedení: O Hromnicích teplo, medvěd staví boudu, o Hromnicích mrzne, medvěd bourá boudu. Podobnou zkušenost měli lidé s jezevci: Leze–li jezevec o Hromnicích z díry, za čtyři neděle zpátky zas pílí. I svatomatějská pořekadla jsou houpavá, však víte: Svatý Matěj boří mosty – nebo je staví. Ať tak či onak, vždycky nějak bylo a bude. Jen nevím, jak se do matějských pořekadel dostalo to myší: Na svatého Matěje, každá myší díra se zavěje. To onu opatrnou protihodnotu nenabízí.

Rozmary počasí

V záznamech mého dědečka z přelomu 19. a 20. století jsem našel, že třeba 15. února 1899 bylo teplo a přiletěli špačci a skřivani, den na to vyšly na česna první včely a stromy pučely. Rok na to byla ve stejných dnech krutá zima a vánice, v roce 1901 ještě krutější, 21. února 1901 bylo dokonce –17 ° Réaumura (tj. přibližně – 21 °C) – zato 18. února 1902 bylo tak teplo, že dvanáctery včely už pobíhaly po česnách. To 15. února 1902 vykvetly bledule (27. 2. 1903 jak by smet) a týž den 1905 byla obleva, zatímco třeba roku 1907 zapsal dědeček stroze: Sanice (tj. sněžení a mráz). Už 24. 2. 1905 přiletěli čápi a 27. 2. 1906 špačci atd., atd.

Nejen zvířátková pořekadla, pranostiky a úsloví sbíral a zaznamenával pan doktor Jan Munzar (a já jsem je z jeho knížky vyšťoural). Možná, že čerpal z podobných zápisků, jaké dělal na Turnovsku můj dědeček na konci 19. a na začátku 20. století. Ostatně i z nich vyplynulo, jak svět (čti příroda, počasí a všechno další) s námi houpá… Tož se pokusme, a houpejme s ním i my. Ale v dobrém!