Jak vznikají sněhové vločky a proč se liší tvarem a velikostí

Ostatně, také Johannes Kepler, německý matematik, astrolog a astronom, přirovnával ve své době, tedy na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, strukturu ledových krystalků k buňkám v plástvi či k semínkům v granátovém jablku. Ale proč krystalky vytvářejí typické uspořádání, to nevěděl.

Klíčem k tajemství je onen šestiúhelníkový vzor. Princip je vcelku jednoduchý, výsledek neopakovatelný a nádherný.

Na krystal ledu se nabalují další molekuly vody a přitom si stále zachovávají šestiúhelníkovou strukturu. V okamžiku, kdy je tak velká, že je rozeznatelná pouhým okem, máme před sebou malou sněhovou vločku, která, trvají-li vhodné podmínky, může dále narůstat.

Sníh těžší než zeměkoule

Odhaduje se, že na naši planetu od dob jejího vzniku spadlo 10³⁵ vloček. Pod tímto číslem − jedničkou následovanou 35 nulami − se skrývá množství sněhu těžší než celá zeměkoule. Přitom každá vločka váží miliontinu gramu.

O konkrétní podobě sněhové vločky rozhoduje teplota a vlhkost v jednotlivých hladinách atmosféry, kterými vločka prochází.

Jak se mění tyto veličiny, mění se i způsob narůstání ledových krystalků, tedy tvar vločky.

• Například vločka vznikající v poměrně suchém vzduchu při teplotách kolem –15 °C mívá tvar placky.
• Při teplotách kolem –25 °C se vytváří robustní hranolek.
• Pro vznik nadýchaných šesticípých vloček jako z učebnice je třeba, aby ve vzduchu bylo hodně vlhkosti, ideální je pro ně teplota kolem –14 °C.

Pro Receptář Alena Zárybnická.