„Oba jsme s manželem od černého řemesla − vyráběli jsme krbové vložky, takže ke kamnům jsme měli blízko. Začít kamna sbírat byl můj nápad, snad proto, že ženské byly odpradávna strážkyněmi rodinného ohně. Přestože manžela kamna tolik nezajímala, mému nápadu se nebránil,“ vypráví Libuše Tržická.
„Naopak, bez jeho pomoci by sbírka nevznikla. Do začátku jsme měli stará krásná kamna po babičce. Během několika let pak k nim postupně přibyla nejrůznější topidla od firem ze všech koutů České republiky vyrobená do roku 1945.
Sháněli jsme je různě, po starožitnictvích, procházeli jsme kovošroty, dávali jsme inzeráty do novin, rozesílali jsme e-maily. Tipy jsme dostávali také od známých a přátel. Jsme vlastně jedinými sběrateli kamen u nás, kteří provozují vlastní muzeum specializované převážně na kamna.
Kolekce tzv. amerických kamen. Měly konstrukci, která velmi efektivně využívala palivo
Jiní sběratelé kamen se spíše specializují na značku nebo oblast, kde se tyto výrobky vyráběly. Výrobců kamen byly na českém území stovky a sbírka tedy může zachytit jen zlomek jejich produkce. Mezi exponáty jsou proto i písemné dokumenty − reklamní letáky výrobců, jejich katalogy a ceníky, návody k použití či obchodní korespondence.
Raritou je například složka české firmy Brutar vyrábějící malé kotle pro ohřev vody, která vedle technických výkresů a patentové a další dokumentace obsahuje i fotografie rodinného charakteru,“ představuje sbírku Libuše Tržická.
Bubínky, kanóny i krbové vložky
Nejstarší ve sbírce jsou tzv. stolová kachlová kuchyňská kamna vyrobená na přelomu 18. a 19. století. Ve sbírce však převažují kovová kamna z litiny nebo ocelového plechu, nejrůznějších velikostí od tzv. bubínků až po takzvané kanóny určené k vytápění velkých prostor, jako jsou sokolovny či nádražní haly.
Najdeme zde kamna různých systémů spalující nejrůznější druhy paliv: dřevo, piliny, uhlí, ale i tekutá paliva jako petrolej a naftu.
Multifunkční petrolejová kamna nejen topila, ale také vařila a svítila
„Ty nafťáky jsou však výjimkou, pocházejí ze šedesátých let minulého století. Máme rovněž elektrická kamna, která si pořizovali především lidé ve městech. Mimochodem − první elektrická kamna byla sestrojena v polovině 19. století.
Vyráběla se i topidla na plyn, ale těch se nám bohužel nepodařilo sehnat mnoho. Máme pouze troje a všechna jsou z první republiky. Plynová kamna z 19. století už prostě nejsou,“ říká Libuše Tržická.
Vedle topidel určených pro vytápění místností jsou ve sbírce i speciality jako tzv. lázeňská kamna ohřívající vodu v koupelnách, krejčovská kamna sloužící k zahřívání žehliček či krbové vložky.
lázeňská kamna pro ohřev vody
Najdeme zde i různé typy pražiček na kávu, protože lidé si dříve v obchodech kupovali nepražená zelená kávová zrna, která pak doma sami pražili a mleli.
Sbírku doplňují různé typy lihových a petrolejových vařičů a staré tlakové hrnce.
Jak se kamna vyráběla
Kamna byla výsledkem práce několika řemesel: Kromě kamnářů a slévačů se na jejich výrobě podíleli například pasíři či řezbáři.
Povrchová úprava kamen byla celkem pestrá. Nejvíce se smaltovalo, niklovalo, černilo grafitem a některá luxusní kamna byla dokonce zlacena.
histrociký měřič tahu komínu
„Všechny získané přírůstky jsme museli více či méně renovovat převážně vlastními silami. Jen speciální operace jako například niklování, eventuálně odlití poškozeného dílu, jsme zadávali specializovaným firmám.
Největším problémem je renovace smaltovaných litinových kamen, protože v současné době nelze sehnat smalt na tento materiál − litina se už dnes zkrátka nesmaltuje. Kromě toho litinová kamna jsou již přepálená, a kdyby šla do smaltovací pece, mohla by se litina rozpadnout.
kachlový stolek patří k nejstarším exponátům
Pokud chybí u zajímavých kamen třeba dvířka, tak jim prostě chybí dvířka. Jsme muzeum, nikoliv výrobna nebo opravna kamen,“ uzavírá sběratelka a ředitelka muzea, kde mají otevřeno pouze o víkendech od dubna do října. Přes zimu se v něm paradoxně netopí, i když je plné kamen.
Foto autor, archiv manželů Tržických
