„Rybařil můj děda i táta, který dokonce závodil v plavané, což je klasický lov se splávkem. Později jsem v této disciplíně závodně rybařil i já, dokud jsem nezačal pracovat jako hospodský. A právě hospoda mě přivedla ke sbírání,“ říká Jaroslav Čapek, ročník 1961.

„Když jsem přemýšlel, čím vyzdobit její interiér, napadlo mě právě rybářské náčiní. Koupil jsem rybářskou síť, nějaké nádobíčko jsem našel doma po dědovi a po tátovi, něco jsem koupil a dal jsem si i několik inzerátů.“

Klub rybářské historie

„Na jeden z inzerátů se mi ozval pán z Prahy, ze kterého se vyklubal sběratel rybářských potřeb. To mě inspirovalo, a tak jsem v tom shánění rybářských propriet pokračoval, i když už byla hospoda řádně vyzdobená − je to už přes deset let,“ líčí své začátky sběratel.

Svému koníčku propadl natolik, že on a další podobní nadšenci (byl mezi nimi i onen pán z Prahy, sběratel Karel Urban) v roce 2003 založili První český klub rybářské historie, který za dobu své existence uspořádal několik výstav historického sportovního rybářského vybavení.

Exponáty stoleté i poválečné

„Soustředil jsem se na produkci našich výrobců a na produkci německé firmy D. A. M. Nejstarší kusy pocházejí ze začátku minulého století a sbírku zatím časově ohraničují léta 1945 až 1948. U nás rybářské náčiní vyráběly především dvě firmy: Rousek a Sol. První z nich působila ve Žďáru nad Sázavou a rybářské výrobě se věnovala od roku 1930. Po znárodnění v roce 1948 byla přejmenována na Tokoz (Továrny na kovové zboží). Podnik s výrobou rybářského náčiní skončil v roce 1990.

Firma Sol byla založena v roce 1903 v Děčíně, odkud byl v roce 1945 německý majitel Wenzel Thöner odsunut i s rodinou. Výrobu rybářských potřeb pak po jeho smrti v roce 1947 obnovil jeho syn William Thöner v Bavorsku, kde firma působila až do začátku 60. let minulého století.

Je zajímavé, že jak Rouskové, tak Thönerové byli zároveň sami náruživými rybáři, kteří výrobky svých továren vyvíjeli a testovali, což se významně projevilo na kvalitě rybářských potřeb, která se zejména u firmy Sol vyrovnala špičkovým zahraničním produktům.

Kromě těchto dvou hlavních firem působila v tuzemsku řada dalších menších firem, které rybářské zboží měly jako přidruženou výrobu. V Praze to byly například firmy: Jaroslav Stibůrek, Adolf Tlustoš – TAP, Ing. Josef Šídlo, Ota Hořejší – Horex, Karel Kosman − Karko, Alexandr Uggé, Karel Staněk, Jaroslav Tvrdík – Atlantic.

Z mimopražských lze zmínit zejména výrobce Stanislava Vlčka (Přepeře), Františka Pauláta (Strmilov), Václava Nového (Hradiště u Plzně) či Karla Cinibulka (Prostějov),“ končí výčet sběratel, jehož zájem se neomezuje pouze na vše, co zavání rybařením.

„Dodnes soutěžím v šipkách v klubu Scorpions Plzeň – svého času jsem se v republikovém žebříčku umisťoval v první desítce. Kromě toho mě zajímá vojenská historie, především 1. a 2. světová válka. Podařilo se mi k tomuto tématu shromáždit už docela rozsáhlou kolekci odborné literatury a videokazet s filmovými dokumenty.“

S čím na ryby

Sbírka Jaroslava Čapka má svou instruktážní hodnotu, protože obsahuje vybavení pro všechny druhy rybářského sportu. Například mezi navijáky má sběratel typy otočné, nottinghamské, smekací, muškařské a vrhací.

Zájemci se mohou dále poučit,

  • čím se liší pruty na přívlač, na kapry, štikové až 5 metrů dlouhé, muškařské (bambusové, štípané z tonkinu),
  • že nástrahy a zátěže jsou jednoduché i víceramenné háčky,
  • jak rozmanitě mohou vypadat tzv. wobblery – umělé rybky určené pro lov dravých ryb na přívlač,
  • že do rybářského nádobíčka patří rozličné mušky, třpytky, splávky, návazce, indikátory záběru.
  • Vlasce a šňůry jsou nylonové, konopné, hedvábné, kovové (z ocele, fosforového bronzu, pocínované či mořené proti korozi).

Sbírka obsahuje dobové podběráky, řízkovnice, muškařské košíky, ale i rybářské lístky (povolenky), české i zahraniční odborné knihy o sportovním rybaření a rovněž odznaky porybných z období Rakouska–Uherska až po současnost.

Foto autor