„Myslím, že se mi podařilo vytvořit nejucelenější kolekci českých dřevěných hraček dvacátého století v Česku,“ říká o svém koníčku Ing. František Kyncl.
Jeho sbírka obsahuje staré lidové hračky od neznámých výrobců, zastoupeni jsou soukromí drobní výrobci, tovární hračky vyráběné v malých i velkých sériích, originály od výtvarníků a designérů hraček. V několika případech se sběrateli podařilo získat kompletní produkce jednoho výrobce.
A kromě toho sbírám i další věci, které s hračkami souvisejí: texty o hračkách nebo knížky s obrázky hraček,“ vypráví čiperný senior, jehož povolání — elektroinženýr — má k hračkařině hodně daleko.
Může za to krounská babička
Když babička zemřela, to už jsem byl ženatý a měl jsem děti, našel jsem po ní na půdě asi deset starých hraček. Seznámil jsem se s lidmi v okolí, kteří ještě hračky doma vyráběli, začal jsem je od nich kupovat, pak i od jiných hračkářů, a tak se postupně zrodila myšlenka na sbírku českých hraček.
Občas není sbírka kompletní — to když některá její část putuje na výstavu: například svého času do muzea v Nové Pace k 650. výročí založení města.
- (Poznámka redakce: Část sbírky mohli zájemci pravidelně vídat na zámku v Kamenici nad Lípou, ve zdejších výstavních prostorách pražského Uměleckoprůmyslového musea. Zprvu během tamního červencového Hračkobraní, tedy na setkání českých výrobců dřevěných hraček. Poté, mezi lety 2008 a 2013, zde vytvořily exponáty ze sbírky Františka Kyncla stálou expozici hraček.
„Sbírání — a hraček obzvlášť — prodlužuje život. Jsem vlastně takové věčné dítě. Když mi chce někdo o Vánocích udělat radost, dá mi pod stromeček hračku,“ říká pan Kyncl.
Foto autor