V mládí lékaři doporučili Milanovým rodičům, aby se kvůli synovu zdraví odstěhovali z Prahy na venkov. Maminka, dětská lékařka, potom našla místo ve Františkových Lázních, kam za nimi tatínek jezdil na víkendy. A pak se manželé náhodně dozvěděli o činorodé numismatické společnosti, sídlící v blízkém Chebu. Numismatika zaujala stavebního inženýra Bašeho natolik, že se stala jeho celoživotním koníčkem.

Při úplně první návštěvě mu předseda chebských numismatiků doporučil, aby se jako sběratel začátečník specializoval. Tehdy zrovna vyšlo několik medailí s Karlem IV., a tak to čerstvý adept numismatiky zkusil právě s ním.

Časem sbírka utěšeně rostla a postupem času se Milan Baše starší stal nejen členem České numismatické společnosti, ale i Klubu přátel drobné plastiky. Kromě toho se spolu s manželkou stal sběratelem betlémů.

Sběratel v druhé generaci

„Zpočátku jsem byl asi jako každý kluk jen zvědavý, co to má tatínek za zálibu. Vážnější to začalo být v letech 1996 až 1997 před první velkou výstavou k 650. jubileu založení Univerzity Karlovy v Praze. Tehdy jsem otci pomáhal uspořádat a vydat I. díl katalogu medailí, pečetí a pamětních mincí s vyobrazením Karla IV., později i s druhým dílem katalogu, který vyšel k 650. výročí Karlovy korunovace na císaře římského.

Oba díly dokumentují kolem 250 položek, ovšem sbírka je rozsáhlejší a čítá celkem asi 1000 medailí a kolem 100 historických mincí. Otci jsem pomáhal i s výstavami, které pořádal a později jsem již také sám získával do sbírky nové přírůstky,“ prozrazuje sběratel, profesí počítačový technik a dodává, že ve sběratelském světě je dost vzácné, když se s odchodem sběratele sbírka nerozpadne. „Obvykle ji dědici po částech rozprodají, v lepším případě ji dají do aukce numismatické společnosti a výjimečně ji sběratel odkáže muzeu nebo jiné veřejné instituci.“

Medaile, mince i kuriozity

Mezi odznaky patří například i replika plakety, prodávané jako odznak při vystavení korunovačních klenotů a relikvií světců na pražském Dobytčím trhu (dnešním Karlově náměstí) v letech 1354–1437.

Kromě medailí, pečetí, pamětních mincí s vyobrazeným panovníkem sbírka zahrnuje i historické mince, vyznamenání, odznaky, návrhy bankovek, poštovní známky, grafické listy i další kuriozity s portrétem Karla IV. (příležitostné tiskoviny s vodoznakem, dětské peníze, plastické obaly na alkohol se zobrazením bankovek – tzv. tekutý prachy či hrací karty).

Nejstarší medaile pocházejí ze 17. století, pokud jde o mince, jde jak o originály vyražené v době panování Karla IV., tak i o novoražby replik mincí.

Příležitost nejen pro univerzitu

Medaile a pamětní mince byly vydávány k různým příležitostem, hodně jich nechala vyrazit pražská Karlova univerzita.

Za nejvěrohodnější zpodobení císaře Karla IV. historikové považují sochařský portrét Petra Parléře. Jeho obměny se objevují na mnoha medailích. Často se však tvůrci nechávají unést fantazií či dobovým hodnocením panovníka.

Ale vydávaly je i různé spolky – vůbec nejstarší medailí je tzv. pražská židovská medaile z počátku 17. století, která má na líci vyražen portrét panovníka a na rubu pak rysa, zvíře symbolizující bystrost a jasnozřivost, vlastnosti typické i pro Karla IV.

Sbírka obsahuje i medaile s Karlem IV., které nechaly vyrazit soukromé osoby – například k padesátinám inženýra Bašeho vydala medaili jeho rodina.

Ve sbírce je mj. medaile, kterou Střední uměleckoprůmyslová škola v Jablonci nechala zhotovit podle vítězného návrhu studentské soutěže.

Materiály

Novější medaile jsou nejčastěji raženy z tombaku (varianta bronzu) s patinovaným povrchem. Tombak také bývá postříbřený nebo pozlacený. Především výroční mince se pak také razí přímo ze zlata či stříbra.

Existuje dokonce kovová forma na medaile z perníku vydaná českými včelaři k výročí dekretu Karla IV. poprvé upravujícího chov včel v našich zemích.

Menší medaile a repliky historických mincí jsou raženy z hliníkových slitin. Ovšem uplatňují se i další materiály, jako jsou cín, dřevo nebo sklo.

Medaile mají většinou kulatý tvar a průměr se zpravidla pohybuje v rozmezí od 30 do 300 mm.

Patina a cena

Kov časem získává patinu, která na medailích a mincích degraduje i původní zrcadlově lesklé plochy. Patina je však přirozený jev a například před výstavou by se exponáty měly čistit šetrně tak, aby ji neztratily – historické mince bez patiny ztrácejí na ceně.

Hodnota ražených mincí může být odvozena z momentální ceny kovu na trhu. Sběratelská cena je však někdy stěží vyčíslitelná stejně jako cena sbírky jako celku... Ani Milan Baše neuchovává svou sbírku v bytě, ale na jiném místě.

Foto autor