Výšivka jihočeskou perletí: rybí šupiny na halence, kabelce, kroji...
15. 8. 2015

Výšivka jihočeskou perletí: rybí šupiny na halence, kabelce, kroji...

Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou vedle jiných ručních textilních technik, jako jsou síťování, krosienka, frivolitky, klasická výšivka, šitá krajka či paličkování, zvládla i unikátní výšivku z rybích šupin.

Vystudovala střední ekonomickou školu, ale sezení v kanceláři ji nebavilo. Spíš ji lákala manuální práce, mj. asi tři roky s manželem rozvážela jako závoznice různé zboží po celé republice. Ale už tehdy se věnovala ručním pracím — pletla třeba i v náklaďáku.

„Jo, šlo to, drncání mi nevadilo. Moc mi tenkrát pomohlo, že mě Zorka Soukupová, úžasná paní, kromě jiného etnografka z tehdejšího Krajského kulturního střediska, spolu s dalšími pětačtyřiceti ženskými pozvala na kurzy různých technik, které vedla vynikající odbornice paní Kaprasová. Za kurzy nám středisko platilo a my jsme se zavázaly, že pak budeme učit řemeslo jiné zájemce. Což jsem svědomitě plnila.

Ludmila Dominová

Různé textilní techniky učím dodnes. Samozřejmě nejde po třídenním kurzu prohlásit se za odbornici a jít sama učit. Musíte se té práci věnovat pravidelně a intenzivně delší čas, učit se od jiných, něco nastudovat z článků nebo knížek. I po čtyřiceti letech, co se všem těm technikám věnuju, nemůžu říct, že je umím dokonale,“ tvrdí Ludmila Dominová, ročník 1948.

„Hodně znalostí a dovedností jsem také získala od jiných řemeslníků v Národopisném sdružení při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, jehož členkou jsem od roku 1973. Třeba když si někdy potřebuji připravit přízi, dělám to ze zástěry, nikoliv z vlákna nabaleného na přadeno, jak mě to ve sdružení naučili provazníci,“ vzpomíná Ludmila Dominová, která se začala textilním technikám věnovat naplno ještě před rokem 1989.

Odsunutá premiéra výšivky ze šupin

„Někdy v sedmdesátých letech mi tetička Chvátalová z Lomnice nad Lužnicí na Třeboňsku přinesla krojovou sváteční zástěru zdobenou rybími šupinami, kterou zdědila po mamince. Také jsem si přečetla článek v tehdejší Jihočeské pravdě, ve kterém poslední vyšívačka z Třeboně mj. popisovala, jak se připravují šupiny pro výšivku. I když se mi to líbilo a chtěla jsem to zkusit, etnografové tehdy tuto techniku moc neuznávali a prohlásili ji za kýč,“ vzpomíná Ludmila Dominová.

rybí šupiny - perleť

„Původní zdobení rybími šupinami nejen na krojových zástěrách, ale i na dalších dámských módních oděvních doplňcích, jako jsou límce, kabelky, polštářky nebo střevíčky, bylo velmi pěkné, střídmé a jednoduché.

Později po válce však vyšívačky začaly používat mnoho barev, více korálků a šupin, až tyto výšivky skutečně připomínaly pouťové zboží. Takže mě to vlastně odradilo.

Až mnohem později, když jsme v Českých Budějovicích začali připravovat každoroční vánoční výstavy, mě napadlo udělat i nějakou výšivku z rybích šupin podle původních vzorů. Takže jsem oprášila ten článek z Jihočeské pravdy, začala jsem jezdit po muzeích studovat, jak jsou původní výšivky dělané a sbírat rady od vyšívaček v Národopisném sdružení,“ říká jihočeská vyšívačka, jež starobylou textilní techniku probudila k novému životu. 

Materiál vyžaduje důkladné očištění 

„Každou šupinu nejdřív máčím sedm dní v čisté vodě, kterou každý den třeba i několikrát vyměním. Po máčení uložím šupiny ne noc do mydlinek a pak jednu po druhé vydrhnu kartáčkem. Když u toho sedím déle, dost mě z toho bolí záda. Zkoušela jsem i jiné způsoby, třeba vyprat šupiny v pytlíku v pračce, ale jinak než kartáčkem to prostě nejde.

ukázky zdobení perletí

Pak šupinky naškrobím klasickým vařeným bramborovým škrobem, každou zvlášť rozložím, aby je škrob neslepil, usuším je a nakonec přes plátno vyžehlím. Škrobením šupina získá pěkný stříbřitě matný vzhled, neškrobená, jen vydrhnutá šupina není tak výrazná, protože je průhledná.

Z takto upravených kapřích šupin pak ještě vystřihuji různé tvary. Někdy se mě na ty tvary lidi ptají, a já jim říkám: No, to už mi tak rybáři ty ryby vypěstovali, na zádech kytičky a na břiše lupínky.

Používám i šupiny z okouna, ze štiky a candáta. Tyhle šupiny jsou drobnější, jen je vyperu v mydlinkách, už je neškrobím a netvaruji. Na šupiny se nesmí použít žádná chemie, jen čisté mýdlo a škrob. Jinak by se rozpadly — klasicky upravená šupina zůstává stále ohebná a ani u sto padesát let staré výšivky se šupina nezlomí, když ji ohnete.“

ukázky zdobení perletí

Novohradské jsou nejlepší

„Dřív jsem brala šupiny z ryb od nás z Hluboké, ale teď už používám jen šupiny z Nových Hradů, které jsou větší a silnější. Asi je to tamní vodou, je jí tam víc a je čistší, ryby jsou větší. Taky když do toho kraje přijedete, vidíte, že tam všechno má takové sytější barvy, tráva je jiná, lesy jiné. Taky poznáte, jestli je šupina z ryby, která je z rybníka nebo z řeky. Ryba z rybníka má šupinu tenkou, ryba z řeky mnohem pevnější.

Když jsem v Nových Hradech poprvé poprosila chlapíka, co o Vánocích prodával a čistil ryby, že chci jen šupiny, ne kapra, ochotně mi je dal, jen se zeptal, na co je prý potřebuju. No, víte, jaká je z nich výborná polívka…? Vrtalo mu to v hlavě, ale nic neřekl. Až další rok se mě zeptal, na co je opravdu potřebuju. To už jsem musela s pravdou ven.“

Šupinový repertoár: oděvy, textilní doplňky a obrázky

Ludmila Dominová, kterou Ministerstvo kultury ČR v roce 2008 ocenilo titulem Nositel tradic lidových řemesel, rybími šupinami zdobí například panenky oblečené do blatského kroje. Blatský kroj zdobený výšivkou z rybích šupin je vlastně jeho poslední fází, dál už se nevyvíjel a lidé jej přestali nosit.

ukázky zdobení perletí

Ve svém „rybím“ repertoáru má hlubocká výtvarnice dále klasické kabelky, malé kabelky na mince, halenky, látková velikonoční vajíčka, vyšívané betlémy či třeba jehelníčky v podobě botičky ušité z rybí kůže.

Specialitou Ludmily Dominové jsou šupinou zdobené obrázky s jihočeskými motivy vytvořené kombinovanou technikou prošívání více vrstev různě vzorovaných a ručně domalovaných látek. Tyto textilní dekorace vlastně dál rozvíjejí uplatnění techniky výšivky z rybích šupin.

Jak se dělá výšivka

Připravené rybí šupiny se většinou k tmavé kontrastní látce přišívají přes malé průhledné korálky, aby nit šupinu nepoškodila. Vyšívačka přes látku šupinu zespoda propíchne ostrou jehlou, na kterou navlékne korálek, a jehlu s nití stejným otvorem vede do látky. Větší kapří šupinu většinou přišívá více korálky, aby na látce pevně držela a neotáčela se.

Pokud vyšívačka vytváří složitější vzory, ať již podle předloh, nebo podle vlastní fantazie, vzor si obvykle předkreslí na látku křídou. Textilie zdobené výšivkou z rybích šupin je možné opatrně vyprat, ale bez saponátu, případně jen v mýdlové vodě.

Foto autor

Pro Receptář Jan Malý.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: sedmplusjedna = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »

Co najdete ve zpravodaji?
Podívejte se na ukázku...

PředchozíDalší
Portál provozuje Tarsago | © 2018 VIZUS & Tarsago | kontakt | Používáme redakční systém Vizus CMS